Vyjádření KR ŠSČR k některým dotazům ohledně Pravidel šachu FIDE

Tento text vznikl na základě dotazů účastníků několika školení rozhodčích. Na odpovědích se jednomyslně shodli všichni členové KR ŠSČR. Odpovědi nejsou závazným výkladem Pravidel šachu FIDE.

Hráč pustil kámen z ruky na jiném poli, než chtěl – třeba mu vypadla z ruky pole před chtěným polem. Musí kámen na tomto poli zůstat i v případě evidentně neúmyslného upuštění kamene?

Dle čl. 4.6 Pravidel šachu FIDE (je-li dále uvedeno jen číslo článku, rozumí se tím číslo článku Pravidel šachu FIDE) nemůže být kámen již přemístěn na další pole, pokud jej hráč postavil (a pustil z ruky) na takové pole, jež vyhovuje podmínkám čl. 3. Komise rozhodčích zastává názor, že toto pravidlo je nutné aplikovat i v těch případech, kdy je zřejmé, že hráč měl původně v úmyslu přemístit kámen na jiné pole. Postupovat jinak (tj. umožnit přesunutí kamene na další pole) by bylo na místě toliko v případě, kdy by kámen vypadl hráči z ruky takovým způsobem, že by nebylo možno s určitostí zjistit, na kterém poli stojí (např. střelec ležící na polích e4, d4, e5 a d5).

Hráč se při stavění kamene na pole dotkne tímto kamenem soupeřova kamene stojícího na sousedním poli (tento kámen lze hráčovým kamenem brát). Je hráč povinen provést braní na základě čl. 4.3?

Komise rozhodčích sdílí názor Geurta Gijssena, že za „úmyslné dotknutí“ dle čl. 4.3 je třeba považovat toliko takové dotknutí, z něhož lze dovodit úmysl s daným kamenem hrát či jej brát. Naopak nelze za dotknutí považovat takový kontakt s kamenem, který nemůže vést k fyzickému přesunu kamene (= např. situace, kdy hráč opravuje postavení kamene tužkou a neřekne „j’ adoube“ – v tomto případě není hráč povinen hrát takto „dotknutým“ kamenem, neboť je zřejmé, že není možné kamen přemístit postrkováním tužkou). S ohledem na tuto argumentaci je zřejmé, že ve výše popsaném případě není hráč povinen vzít soupeřův kámen.

Co všechno se může psát do partiáře? Co všechno se do partiáře psát musí (s ohledem na povinnost odevzdat „řádně vyplněný partiář“)?

Partiář slouží dle čl. 12.3 pouze pro zápis taxativně určených skutečností. Mezi tyto skutečnosti spadají i „jiná relevantní data“. Za jiná relevantní data považuje komise rozhodčích zejména ty údaje, pro jejichž vyplnění je v hlavičce partiáře předepsána kolonka. Taktéž v případě, kdy se po časové tísni nepovede zrekonstruovat partiář a pokračuje se z pozice na šachovnici, je možno tuto pozici zapsat do partiáře.

Smyslem povinnosti odevzdávat řádně vyplněné partiáře je zaručit, že nedojde k záměně partiářů právě probíhajících partií navzájem, respektive partiářů a jiných dokumentů. Tomuto účelu postačuje, jsou-li v partiáři uvedena jména obou soupeřů, datum a název soutěže (např. „2. Liga“). Nelze hráče proti jejich vůli nutit, aby vyplňovali všechny kolonky hlavičky partiáře a odvolávat se přitom na výše zmíněnou povinnost. V takovém případě by se rozhodčí dopustil přepjatého formalismu, který se neslučuje s jeho povinnostmi dle čl. 13.2 a 13.6.

Hráč je na tahu a dotkne se jezdce (kterým může provést tah), pak si však všimne, že po tahu Kg2 by vznikla třikrát opakovaná pozice. Může hráč zapsat do partiáře tah Kg3, zastavit hodiny a reklamovat remízu?

Za daných okolností nemůže již hráč, dle názoru komise rozhodčích, oprávněně reklamovat remízu, neboť tím, že se dotknul jezdce, vznikla mu povinnost provést tah jezdcem. V této situaci již nelze hrát králem a tudíž ani reklamovat remis na základě trojího opakování pozice, jež by po tahu králem vzniklo.

Jak se má rozhodčí zachovat, zjistí-li, že hráč provádí tahy zároveň ve dvou partiích? Jaký za takové jednání přísluší trest?

Zmíněné jednání je dle názoru komise rozhodčích zakázáno per se (tj. samo o sobě). Bez ohledu na to, jaké důvody hráče k tomuto jednání vedou by se měl rozhodčí, který jednání zjistí, spojit s rozhodčím, který řídí druhou hráčovu partie, a oba rozhodčí by měli hráče potrestat. Dle čl. 13.3 je třeba ukládat tresty úměrné provinění. V daném případě pokládá komise rozhodčích za přiměřený trest, budou-li hráči obě jeho partie prohlášeny za prohrané ve smyslu čl. 13.4 písm. d)

Zapsal Jaroslav Benák