Návrh směrnice pro reprezentaci ČR v šachu

Hlavním úkolem republikové šachové organizace je v zastoupení státu a všech šachistů ČR zabezpečit reprezentaci ČR na mezinárodní úrovni. Tento úkol má dvě základní složky:

  1. Ekonomické zabezpečení reprezentace
  2. Výběr reprezentantů ČR

Klíčovým problémem vedení ČMŠF je optimální skloubení obou těchto složek. Před jejich podrobnějším rozborem uvedu dvě základní priority, které se dosavadní praxe podle možností snažila naplňovat:

  1. Zajistit dopravu a pobyt reprezentace na soutěži
  2. Nominovat co možná nejkvalitnější reprezentanty

Reprezentační soutěže

Z vnějších důvodů musíme tyto akce rozdělovat podle dvou měřítek a z objektivních ekonomických důvodů musíme i uvnitř vzniklých skupin stanovit stupnici priorit jednotlivých akcí.

Oficiální soutěže (FIDE a ECU)

  1. MS a ME všech kategorií jednotlivců
  2. Olympiáda a ME družstev mužů a žen
  3. Další soutěže světových či evropských dimenzí - v kalendáři FIDE se více či méně pravidelně objevují další soutěže, které je někdy obtížné zařadit do našeho reprezentačního plánu, nebo vznikají soutěže nové s nejasnou budoucností či vysloveně příležitostné akce – jedná se o soutěže seniorů, soutěže juniorských družstev nebo družstev do 26 let, olympiáda družstev mládeže, bleskové soutěže a soutěže v rapid šachu, světový pohár FIDE atd.

Neoficiální a přípravné soutěže

  1. Mitropa cup (družstva i nově mládeže jednotlivců)
  2. Mistrovství EU, resp. NATO
  3. Mezistátní zápasy reprezentačních družstev
  4. Mezinárodní soutěže klubových družstev a jednotlivců

Soutěže sledované MŠMT

  1. Individuální soutěže MS a ME v kategorii jednotlivců, žen, H20 a D20 (juniorů a juniorek)
  2. Olympiáda a ME družstev mužů a žen
  3. Soutěže MS a ME ve skladebním šachu
  4. Výjimečně další akce

Ostatní soutěže neuznávané MŠMT

V principu závisí jen na úspěšné diplomacii představitelů svazu, zda se podaří prosadit některé další soutěže mezi soutěže akceptované ministerstvem. Tato skupina bohužel představuje permanentní rozpočtový problém v hospodaření ČMŠF.

Poznámka: První dvě uvedené skupiny představují dělení logické z pohledu svazu podle významu akcí na soutěže a příprava, zbývající dvě skupiny představují bohužel důležitější dělení na ekonomické bázi podle kriterií udělování státní dotace na reprezentaci. Obsahují další rušivý prvek, neboť kriteria MŠMT se poměrně často drobně mění, byť základní kostra aplikovaná na všechny sporty je dost stabilní.

Ekonomické zajištění reprezentačních soutěží

Bylo by jistě přirozené, kdyby dopravu, pojištění, pobyt a kapesné při reprezentačních soutěžích plně hradil se svého rozpočtu šachový svaz. Částečně tomu tak je při soutěžích sledovaných MŠMT, kde dotace bývá z části přímo adresovaná na příslušné akce. Některé soutěže probíhají z části v režii pořadatele, nesmíme však zapomínat, že některé takové soutěže jsme občas morálně povinni zorganizovat v ČR, což pak představuje výrazné zvýšení nákladů, které nikdy MŠMT nekryje.

Tyto položky by měly patřit k výrazným prioritám rozpočtu ČMŠF. Podle dosavadních zkušeností však i jen prostý součet odhadů těchto položek představuje částku, kterou je dosti obtížné v rozpočtu pokrýt. Dosud nikdo nevymyslel lepší metodu než spoluúčast účastníků některých soutěží na nákladech, jakkoliv si myslím, že to není dlouhodobě udržitelné řešení, zvláště v soutěžích mládeže to již má velmi výrazný dopad na hráčské obsazení těchto soutěží. Dalším významnou součástí zajištění těchto soutěží je otázka doprovodu reprezentantů na tyto soutěže (sekundant, trenér, kapitán). Rostoucí ekonomický tlak tuto otázku v mnoha případech zcela vyřadil ze hry, jde ale o poměrně významnou součást reprezentace a nemělo by se na ni zapomínat, pokud je to jen trochu finanční situace dovolí.

Honoráře reprezentantů

Velice citlivá otázka, která je téměř vždy předmětem různých sporů. Dosavadní praxe byla podmíněna omezenými rozpočtovými zdroji ČMŠF, honoráře byly vypláceny pouze reprezentantům v klíčových soutěžích družstev – olympiáda a ME. Soutěže jednotlivců honorovány nebyly na základě úvahy, že se v nich obvykle hraje o finanční ceny (což už ani v případě pásmových turnajů MS není tak docela pravda, ceny získávají pouze dále postupující hráči = jakýsi princip vítěz bere vše). V kategoriích mládeže existuje princip svazových příspěvků podle dosaženého výsledku (minimálně 50 % získaných bodů), ale k jeho reálnému naplnění často rozpočet ČMŠF nedává prostor.

Tato kapitola nepochybně vyžaduje výrazné úpravy (viz dále), nutným výchozím krokem je ovšem analýza ekonomických možností svazu a zřejmě i výrazné systémové změny v koncepci finančních toků.

TMK během let dospěla k těmto zásadám:

  1. Hráči v družstvu by měli být v principu honorováni stejným dílem, neboť konečný efekt je dílem celého kolektivu, únosnou alternativou jsou individuální smlouvy s hráči (spíše dlouhodobé), případně určitá prémiová částka v kompetenci kapitána družstva pro mimořádné individuální výkony.
  2. Honorář by měl sestávat ze základní pevné částky za účast + cílové prémie za konečný předem vymezený výsledek družstva. Určitou orientací pro cílové prémie jsou výsledková kriteria uplatňovaná MŠMT, případně nasazení družstva v soutěži podle průměrného ratingu hráčů.

Poznámka: Honoráře se dosud pohybovaly v rozmezí 20-30 tisíc Kč na osobu v soutěžích mužů, požadavky vždy byly vyšší, pod tento limit by v žádném případě klesnout neměly. V soutěžích žen se honoráře pohybovaly v rozmezí 5-10 tisíc Kč, což je podle mého názoru naprosté minimum, i vzhledem k celkové částce, která v rozpočtu na kategorii žen připadá (MČR, příprava).

Zásady nominace reprezentantů

Zdůrazňuji, že průhledné a všeobecně akceptované principy nominace jsou základem seriózní komunikace mezi svazem a reprezentanty. Dále konstatuji, že dosavadní systém je budován a uplatňován přinejmenším od roku 1994 a pokud je mi známo, pouze k nominaci na olympiádu v Elistě 1998 (muži) a ME v Pule 1997 (ženy) byly mezi naší špičkou nebo v TMK významnější připomínky. Ještě poznamenám, že účinnost každého systému nominace je ovlivňována právě úrovní ekonomického zajištění reprezentačních akcí.

Principiálně je rozlišen pohled na nominace pro soutěže jednotlivců a pro soutěže družstev.

Soutěže jednotlivců

V soutěžích jednotlivců je striktně uplatňována metoda přímé kvalifikace:

  1. pásmové turnaje MS – kvalifikací je výhradně mistrovství ČR příslušné kategorie, přitom je respektováno prioritní právo sestupujícího z vyššího stupně soutěží MS. Nominace má toto pořadí:
    1. účastník vyššího stupně MS (v principu ten, kdo postoupil z minulého pásmového turnaje)
    2. mistr ČR
    3. další reprezentanti podle pořadí v MČR do plného počtu oprávněných účastníků. Přijatelná výjimka v této skupině byla koncipována pro případ, že 1. hráč žebříčku ČR přesahuje aktuálním ratingem další šachisty ČR o více než x bodů (x tehdy stanoveno myslím 50 bodů), pak není povinen účastnit se MČR a má právo účasti jako v pořadí třetí reprezentant. Tato výjimka nebyla nikdy využita a v současné době nemá přinejmenším v kategorii mužů praktický význam.
  2. MS a ME věkových kategorií 10-20 let - kvalifikací je výhradně mistrovství ČR příslušné kategorie, mistr republiky má právo výběru účasti na příslušném MS či ME (rozhoduje často ekonomické hledisko), druhý v pořadí MČR má právo účasti ve druhém šampionátu. Pod rostoucím ekonomickým tlakem tento nominační princip výrazně ztrácí na významu, reprezentují nejčastěji ti, kdo jsou ochotni si účast na soutěži financovat.
  3. Pozvánky na mezinárodní turnaje v zahraničí v kategoriích mládeže (obvykle hrazeno pořadatelem) – pokud to podmínky pořadatele umožňují, jsou i v těchto případech pozvánky nabízeny šachistům v duchu pořadí MČR v příslušné kategorii, v některých případech bylo využito přípravné povahy těchto soutěží a možnost získat mezinárodní zkušenosti dostali přednostně šachisté připravující se na některou soutěž MS/ME nebo šachisté mladší kategorie.

Soutěže družstev

Pro soutěže družstev přijala TMK tři základní principy:

  1. Nejvyšší prioritou je nominace hráčsky co možná nejkvalitnějšího družstva – tj. pokud to umožní ekonomické faktory, pak má být družstvo složeno z nejlepších šachistů příslušné kategorie.
  2. Nominace jednotlivých hráčů družstva je plně v kompetenci kapitána příslušného družstva.
  3. Výběr kapitána družstva (mužů) je konzultován s širší domácí špičkou (v podstatě širším reprezentačním kádrem), což umožňuje rozumnou komunikaci hráči – kapitán vzhledem ke konsensuální povaze konzultace osoby kapitána, garantuje kapitánovi při nominaci přiměřenou dávku autority a zajišťuje určitou míru objektivní zpětné vazby v ožehavé otázce „spravedlivé“ nominace.

Poznámka: Funkci kapitána žen jsem poněkud diktátorsky obsadil od roku 1996 já, předpokládám, že kdybych v této roli soustavně porušoval minimum fair play, dovedly by to i reprezentantky dát najevo výraznějším způsobem než občasnými nevraživými pohledy některých nenominovaných. Snažím se přitom naplnit svou dlouhodobou globální koncepci rozvoje šachu žen v ČR, nemyslím, že by její rozbor do tohoto materiálu patřil.

Tento systém je uplatňován pro olympiádu a ME družstev mužů a žen. V mladších věkových kategoriích jsme zatím oficiální soutěže neobsazovali, nominace (Faber + Glorney cup, EuroDisney) obvykle vycházejí z mistrovství příslušných kategorií, významnou roli ovšem hrají ekonomické podmínky soutěže. Další obsazovanou soutěží družstev je Mitropa cup, který je koncepčně chápán jako přípravná soutěž, ve která mají dostávat příležitost reprezentovat především mladí hráči, budoucí potenciální kandidáti reprezentačního „áčka“. Hráči hrají bez honoráře, sestavením družstva podle naznačeného principu je obvykle pověřen vedoucí týmu, který současně plní roli hrajícího kapitána (a obvykle i řidiče) ze zřejmých ekonomických důvodů.

Zdůvodnění:

Soutěže družstev jsou historicky chápány jako vysoce prestižní soutěže vyjadřující úroveň šachu v každé zemi, zčásti i proto, že soutěže jednotlivců až na výjimky mnoho let kontrolují šachisté jedné federace. Z tohoto jednoduchého důvodu by družstvo mělo být složeno z nejlepších hráčů, které má federace k dispozici. Kvalita hráče je dána jeho dlouhodobými výsledky, nikoliv jedním výsledkem v konkrétním turnaji. Nekonečné diskuse na téma nominace vyplývají z citlivé individuální prestiže všech šachistů a nabývají na intenzitě ve chvíli, kdy při nominaci do hry vstupují i výrazně nešachové prvky, na což má zvláště generačně starší skupina našich reprezentantů ještě velmi živé vzpomínky.

Teoreticky má otázka nominace dvě krajní polohy řešení:

  1. nominace podle pořadí v jednom konkrétním turnaji
  2. nominace podle nejspravedlivějšího výběru boha neomylného

Všechny ostatní metody včetně té současné leží někde mezi těmito polohami, a co je rozhodující, žádné z myslitelných řešení není absolutně ideální a nenapadnutelné. Jen zcela výjimečně se stává, že celá nominace je očividná a nesporná, v takových případech pak určitě vůbec nezáleží na tom, jakým způsobem je nominace prováděna. Jednou z nejméně rozumných metod je hlasování jakékoliv více či méně odborné komise. Nominace podle jednoho turnaje je ideální funkcionářsky, je dokonale alibistická a na první pohled nenapadnutelná. Její jednoznačnou slabinou je fakt, že téměř určitě tímto způsobem nebude nominováno skutečně nejsilnější družstvo! Druhá slabina této metody je poněkud skrytá - jejím zavedením na sebe funkcionáři berou obrovskou zodpovědnost co se týče zajištění onoho jediného nominačního turnaje! Bylo by velkým omylem domnívat se, že tímto kriteriem vzroste prestiž například mistrovství republiky. Naopak vzrostou nároky na jeho zajištění, neboť tato soutěž musí být přiměřeně atraktivní pro nejlepší hráče ČR a také přiměřeně dostupná – tedy i kvalifikace do této soutěže musí být velice atraktivní, neboť počet přímo postupujících do MČR rozhodně není shodný s počtem reálných kandidátů nominace.

Současná realita se mi nevyslovuje příjemně, ale je nezbytné si ji uvědomit – sečteme-li dějiště většiny vrcholných soutěží družstev, jejich zajištění ze strany pořadatele i ČMŠF a finanční podmínky těchto soutěží, pak je zájem o pravidelnou účast našich nejlepších šachistů v těchto soutěžích jen otázkou jejich morální integrity vůči šachovému hnutí v ČR a vůči reprezentaci státu. V prostředí současného profesionálního šachu je individuální prestiž úspěšné účasti na těchto soutěžích hodnotou poněkud problematickou. Přes všechny spory hlavně ve finančních otázkách si dovolím tvrdit, že většina naší současné špičky přistupuje k těmto soutěžím pozitivněji než je celosvětový průměr. Bylo by jistě pěkné, kdyby stejné vysvědčení dávali i reprezentanti funkcionářům svazu.

Svěření nominace do rukou kapitána družstva zohledňuje ještě jeden významný faktor. Družstvo musí fungovat jako kolektiv, významné je pořadí šachovnic vzhledem k vytížení jednotlivých hráčů, střídání hráčů a řada dalších podobných „drobných“ faktorů během soutěže, v těchto otázkách je dohoda kapitána s hráči klíčovým prvkem a může v některých nejasných případech i výrazně ovlivnit rozhodování při nominaci. I z tohoto pohledu je účast kapitána při nominaci velmi důležitým prvkem, zažili jsme v historii i případ „cizí“ nominace, po které jednoho reprezentanta pustil kapitán při soutěži k šachovnici jen na jednu partii, to jen zřídka může být ku prospěchu výkonu družstva.

Pokusím se shrnout svůj názor – současný systém nominací má relativně pevný rámec pravidel, má již svou tradici, považuji ho za přiměřeně funkční a poměrně široce akceptovaný. Domnívám se, že ho není nutné měnit! Činnost svazu by se měla soustředit na vybudování a zlepšování jeho finančního zázemí.

Zpracoval Marek Vokáč, Praha, srpen a září 2000

Příloha: Návrh ekonomického zajištění reprezentantů

Návrh koncepce ekonomického zajištění reprezentantů

Zásady po udělování státní dotace na reprezentaci jsou postaveny tak, že je užitečné postavit ekonomické vazby mezi svazem a reprezentanty na dlouhodobých smluvních vztazích buď přímo zaměstnaneckého typu nebo v rovinně pravidelných stipendií. Tento systém byl již v jisté podobě požíván od roku 1992, po několika letech se však stal neudržitelný vzhledem k jeho náročnosti vůči klesajícímu rozpočtu svazu. Je velice sporné, zda je šachový svaz schopen podobnou koncepci v současné době ekonomicky pokrýt, to vyžaduje podrobný ekonomický rozbor.

Úvod

Špičkový mezinárodní šach dnes probíhá převážně na profesionální úrovni, částečnou výjimku tvoří studenti, ale i v jejich případě náročnost sladění šachových a studijních požadavků nesporně vyžaduje profesionální pohled. Šachový svaz od profesionálů požaduje plnění reprezentačních úkolů v prestižních mezinárodních soutěžích, má výrazný zájem i na jejich účasti ve vrcholných domácích soutěžích a na jejich nepominutelné a všeobecně významné roli při propagaci šachu. V řadě případů může schopnosti profesionálů využít i při tréninkovém procesu mládeže. Je logické, že za tuto činnost musí svaz poskytnout profesionálům přiměřený honorář, a že by se měl rovněž finančně angažovat v přípravě reprezentantů, což je spíše věc dlouhodobá než jednorázová.

Požadavky na reprezentanty

Koncipovat smluvní závazky reprezentantů je poměrně jednoduché:

  1. účast na reprezentační soutěži v případě, že bude nominován
  2. účast v soutěžích mistrovství republiky (nejen finále, ale případně i kvalifikační soutěže)
  3. účast na propagačních akcích, které dokáže svaz připravit
  4. trenérská činnost, pokud na ní obě strany budou mít zájem

Klíčové jsou samozřejmě body a a b, další dva body by měly vycházet z konkrétnější dohody hlavně co se týče sladění termínů a vyžadují ze strany svazu dlouhodobější koncepci a propracovanější kalendář akcí.

Problematičtější je bezpochyby stanovení sankcí za neplnění smlouvy a otázka objektivních překážek (třeba nemoc) při jejím plnění – to ovšem platí pro obě strany.

Závazky svazu

I zde je základ prostý, svaz vyplatí za určité období reprezentantovi smluvně stanovenou částku. Pro jednoduchost by tato částka zahrnovala nejen honorářové položky za účast v soutěžích, ale také příspěvek na přípravu a případné další náležitosti. Je samozřejmě možné položky rozepsat podrobněji, bude-li to nutné. Je samozřejmě možné oslovit reprezentanty jednotlivě a s každým uzavřít obsahově odlišnou smlouvu. Je ovšem otázkou, zda je individuální přístup účelný a udržitelný. V každém případě musí mít svaz předem vymezené a schválené mantinely takových smluv, systémový pohled je tedy nezbytný. Dovolím si nastínit kostru takového systému. Členění do kategorií je dáno snahou zohlednit dlouhodobou výkonnost a současně dodat přiměřenou váhu prestiži mistrovství republiky, což současně vytváří možnost zařazení do kategorie vybojovat. Zároveň to řeší otázku honorářů při soutěžích a snižuje náročnost na cenový fond mistrovství republiky. Systém se týká kategorie mužů a žen, nárok na zařazení do skupinek je samozřejmě možno uplatnit jen jeden. Systém předpokládá zachování současného systému MČR přinejmenším v kategorii mužů.

Reprezentační kádr A

Tvoří ho reprezentanti, kteří nesou hlavní zátěž při reprezentačních soutěžích:

  1. první 3 hráči aktuálního žebříčku FIDE (půlroční smlouvy)
  2. první 2 hráčky aktuálního žebříčku FIDE (půlroční smlouvy)
  3. první 3 hráči posledního mistrovství republiky (roční smlouvy)
  4. první 2 hráčky posledního mistrovství republiky (roční smlouvy)

Lze předpokládat, že se skupinky budou částečně překrývat a jen zcela výjimečně bude v tomto kádru 10 reprezentantů. Smlouva bude uzavřena v okamžiku vzniku nároku, termínová nestálost MČR by snad neměla být významnějším problémem.

Reprezentačnímu kádru A bude smluvně zaručeno stipendium v celkové výši ročně x

Reprezentační kádr B

Tvoří ho reprezentanti, kteří většinou doplňují nominaci na reprezentační soutěže:

  1. hráči na 4.-6. místě aktuálního žebříčku FIDE (půlroční smlouvy)
  2. hráčky na 3.-4. místě aktuálního žebříčku FIDE (půlroční smlouvy)
  3. hráči na 4.-6. místě posledního mistrovství republiky (roční smlouvy)
  4. hráčky na 3.-4. místě posledního mistrovství republiky (roční smlouvy)

Reálně lze předpokládat, že někteří hráči v těchto skupinkách budou mít rovněž nárok na zařazení do kádru A, což má samozřejmě přednost, skupinky se rovněž mohou překrývat, tedy i zde prakticky nikdy nepůjde o 10 reprezentantů.

Reprezentačnímu kádru B bude smluvně zaručeno stipendium v celkové výši ročně y

Reprezentační kádr C

Hloubka tohoto členění je pravděpodobně ekonomicky neúnosná, proto jen naznačím, že tato kategorie je rezervována pro zbývající účastníky mistrovství republiky mužů, případně hráče, kteří si vybojovali postup do následujícího mistrovství republiky, respektive další 2-4 šachistky podle pořadí mistrovství republiky žen.

Reprezentačnímu kádru C bude smluvně zaručeno stipendium v celkové výši ročně z

Výše stipendií

Pochopitelně jádro celého problému. Jako první přiblížení jsem vzal stav z posledních let, kdy honorář za ME/ol představoval částku 20.000 Kč, honorář nejvýše nasazených mužů na MČR představoval částku lehce přesahující 10.000 Kč, ceny v MČR mužů se na medailových pozicích pohybovaly v průměru kolem 20.000 Kč. Maximální možný příjem profesionála ročně ze svazové pokladny představoval řádově 60.000 Kč, přičemž ovšem příspěvek na přípravu nebyl žádný. Předpokládám zachování určitého cenového fondu v MČR diferencujícího pořadí. Za těchto předpokladů by roční stipendium mužů nemělo v žádném případě poklesnout pod částku 35.000 Kč pro kádr A a mělo by být spíše vyšší. Potlačím své funkcionářské obavy o svazový rozpočet a navrhnu.

muži kádr A

x = 45.000 Kč/rok (+ ceny v MČR) - odhadem celkem cca 225.000 Kč / rok

Nijak se nestydím navrhnout pro ženy z kádru A stejnou roční částku, přinejmenším proto, že i od reprezentantek při soutěžích a přípravě musíme nutně vyžadovat profesionální přístup, ale standardní turnajové podmínky pro důslednou profesionální činnost šachistek nic takového dnes prakticky žádné šachistce neumožňují. Jsem si však vědom, že s pověstí ochránce ženského šachu nic takového asi neprosadím, proto dobrovolně navrhuji kompromis

ženy kádr A

x = 30.000 Kč/rok (+ ceny v MČR) - odhadem celkem cca 90.000 Kč /rok

Má-li být tímto způsobem zajištěna kvalitní účast v MČR, nesmí se podmínky pro kádr B výrazně zhoršit, proto už jen stručně

muži kádr B

y = 35.000 Kč/rok (+ ceny v MČR)

ženy kádr B

y = 20.000 Kč/rok (+ ceny v MČR)

- odhadem obě skupiny celkem 235.000 Kč /rok

muži a ženy kádr C

z = 10.000 Kč /rok - odhadem celkem 100.000 Kč /rok

Odhad celkové náročnosti tohoto systému představuje 650.000 Kč /rok. Přičtu k tomu ještě cenové fondy obou mistrovství ČR v hrubém minimálním odhadu 40.000 Kč, resp. 25.000 Kč (asi jsem nenápadně zvýšil cenový fond žen, promiňte), představuje celý projekt pro rozpočet ČMŠF výdajovou zátěž přibližně 715.000 Kč. Státní dotace na reprezentaci bývá poněkud vyšší, ale má pokrýt také výlohy na dopravu a pobyt, jen letenky skoro kamkoliv představují v průměru celkem 200.000 Kč pro obě družstva. A to jsme v tvorbě rozpočtu svazu na samém začátku.

Závěrem

Můj pocit je, že jsem se v nadržování reprezentantům vcelku krotil (až na děvčata, já vím), výsledek konec konců není tak děsivý, jak jsem původně očekával, i když na to stejně svaz mít nebude. Je ale o čem jednat a je také v čem provádět populární škrtání. Budeme-li mít zmiňovaný rozbor hospodaření, budeme určitě vědět, jakou minimální částku svaz v každém případě do reprezentantů vložit musí, bývalo to někde kolem 400.000 Kč i ve velmi ostříhané podobě. Koneckonců jde jen o nástin, kterým se částečně vracím ke snům ze svých funkcionářských začátků.

Prosím o připomínkování obou materiálů, snad bude projednáváno 16.10.2000, omlouvám se, že jsem si s tím tak dlouho hrál. Všichni oponenti nechť přednostně zváží, zda celý projekt není zcela slabomyslný a neprůchodný. Profesionály prosím o vyjádření, zda jsou pro ně naznačené závazky přijatelné a kde oni vidí finanční mantinely jednotlivých reprezentačních kádrů. Konkrétní zlepšováky třeba na roztřídění kategorií samozřejmě uvítám, do podrobností ale asi má smysl zabíhat ve chvíli, kdy bude hotov rozbor hospodaření svazu a budou známy jeho reálné možnosti.

Zpracoval Marek Vokáč, září 2000.