Šachy do škol – co bude dál?

Vážení šachoví přátelé,
nedávno jsme zveřejnili reakci odvolaného manažera projektu Martina Kubaly, který popisuje svůj pohled na projekt Šachy do škol, který v ŠSČR nastartoval. Martin na projektu odvedl velký kus práce, za což mu nepochybně patří dík.

Nicméně ve svém vyjádření napadá Kubala jako hlavní brzdy projektu členy VV ŠSČR Marka Vokáče a Rostislava Svobodu. Nabízíme Vám proto i jejich osobní pohled na projekt a jeho dosavadní fungování. Většinové rozhodnutí VV ŠSČR o odvolání manažera projektu nespadlo z nebe. Vyjadřuje především touhu VV ŠSČR v projektu pokračovat.

Nacházíme se v situaci, kdy máme před volbou nového VV, nového předsedy komise mládeže a čeká nás výhledově i konkurz na nového manažera projektu. Berme všechna tato vyjádření jako úvodní polemiku o dalším možném směřování projektu.

Projekt potřebuje širokou podporu šachové veřejnosti – angažujte se, pište své názory, zapojte se do diskuze o jeho směřování či přímo do jeho realizace. Pouhé nadávání, jak to někdo dělá špatně, ničemu neprospěje - buďte konstruktivní. Vždyť my všichni jsme ŠSČR!

Viktor Novotný
předseda Šachové svazu ČR

Reakce předsedy TMK Marka Vokáče na vyjádření manažera projektu ŠdŠ doc. PhDr. Martina Kubaly Ph.D.

Mé nekompetentní výhrady vůči projektu Šachy do škol vytvořeného Martinem Kubalou lze shrnout do tří bodů:

  1. Manažer projektu neprovedl prakticky žádnou vstupní rešerši problematiky, což mě u vědeckého pracovníka vysoké školy neobyčejně překvapuje.
  2. Nerealistický cíl projektu, nerespektující možnosti šachového hnutí ani situaci v našem základním školství.
  3. Metodicky nevyhovující pojetí materiálů, především z pohledu potřeb vyučujících a věkové skladby žáků.

To si samozřejmě zasluhuje komentář, který bohužel nejde udělat stručně, pokusím se o maximální koncentrát. Úkol řešit problematiku šachu na školách měla komise mládeže ŠSČR minimálně od první schůze stávajícího VV ŠSČR v roce 2011. V této souvislosti jsem začal během roku sbírat nejrůznější tiskové a internetové materiály, věnované výuce šachu začátečníků, a další užitečné informace k této problematice. Sadu různých brožur a materiály v rozsahu řádově 1 Giga dat jsem předal manažerovi projektu na schůzi VV ŠSČR v září 2012, bohužel však již bylo pozdě. Z tehdejší prezentace projektu vyplynulo, že se manažer projektu zaměřil na jeden jediný materiál, který byl tehdy dostupný na webu ŠSČR, a pokud vůbec sháněl nějaké další informace, ignoroval přitom jak reprezentačního trenéra mládeže, tak i TMK ŠSČR. Jím vybraný základní materiál pro metodickou příručku pro učitele předmětu je vhodný pro učitele – šachisty, a pro trenéry šachu. Projekt však předpokládá široké zapojení učitelů – nešachistů, kteří odborné znalosti získávají při školení rozsahu trenéra šachu 4. třídy. Rukopis hotové příručky jsem později o své vůli rozeslal k oponentuře rozsáhlé skupině trenérů a učitelů, kteří se výuce šachu začátečníků řadu let věnují. Jejich reakce byla v drtivé převaze odmítavá a příručka byla pro sledovaný účel klasifikovaná jako nevyhovující.

Zavedení povinného předmětu „Výuka šachu“ do osnov Základních škol je velký cíl, vyjadřující ideální konečný stav. Na cestě do Arménie ale musí náš šach urazit dlouhou cestu, na jejím počátku stojí potřeba zvýšit popularitu a reputaci šachu a potřeba velmi zásadně rozšířit počet kvalifikovaných vyučujících. Projekt se soustředil na několik málo škol, kde se snad zdálo, že by mohly být vhodné podmínky pro zavedení předmětu šachy do výuky. Další potřeby však nebral příliš v potaz. V České republice podle statistik MŠMT působí více než 4000 základních škol, řádově 10% z nich podle mého laického odhadu realizuje nějaké aktivity zaměřené na šachy. Plošný průzkum realizovaný KM v roce 2012 uvádí 260 škol s šachovým kroužkem, a některé další zcela jistě ve zjištěné statistice chybí. Výchozí představy VV v projektu Šachy do škol byly zaměřeny především na podporu již existujících aktivit, projekt prosazený Martinem Kubalou je však nebral žádným způsobem v úvahu.

Na schůzi VV ŠSČR v září 2012 jsem své námitky dlouze prezentoval, VV jsem však nepřesvědčil, a projekt, ve kterém již v té chvíli manažer provedl některé obtížně vratné kroky, byl odsouhlasen. Odmítavý názor trenérů a učitelů na Příručku pro učitele jsem prezentoval na schůzi VV ŠSČR v prosinci 2012, kromě několika úprav v rukopisu jsem však dalších změn nedosáhl, pouze mi bylo vytknuto, že jsem rukopis dal k dispozici širší skupině trenérů a učitelů šachu. Rezignoval jsem tehdy na další snahu o rozumné změny projektu a svůj názor na něj jsem dával najevo jen při hlasováních VV k další otázkám naplňování tohoto projektu. A bylo jich poměrně hodně, takže o podrobně zpracované koncepci projektu by se dalo s úspěchem pochybovat. Vyplynula postupně celá řada problémů, a to zvláště v oblasti spolupráce se školami a představách samotných škol o naplnění projektu, ale to s mými výhradami k projektu už tolik nesouvisí, jen se potvrdila má domněnka, že by projekt měl vést člověk skutečné znalý poměrů v základním školství ČR. Manažer projektu Martin Kubala jistě vykonal řadu užitečné práce, ale jeho neochota přijmout cizí názor, neschopnost vyjednávat a hledat přijatelný kompromis projektu rozhodně neprospěla. Označuje mě za jednu z hlavních brzd celého projektu, tento subjektivní názor mu nemá cenu vyvracet. Při hlasování o odvolání manažera projektu ve VV můj hlas ani nebyl potřeba. V současnosti jsem pověřen metodickým dohledem nad výrobou cvičebnic navazujících na úvodní cvičebnici Martina Kubaly „Pat a Mat“, které vytváří Martin Beil, a svůj úkol chápu jako minimalizaci škod, ke kterým dosud v projektu došlo. Nového manažera projektu čeká jistě nelehký úkol projekt realisticky domyslet a efektivně využít vše pozitivní, co dosud projekt přinesl.

Marek Vokáč
předseda TMK ŠSČR

Odpověď hospodáře ŠSČR R. Svobody na otevřený dopis pana Kubaly

Šachy do škol je ambiciózní projekt Šachového svazu, který zahájil na konferenci v roce 2011 zvolený VV ve svém volebním programu. K jeho rozjezdu významnou měrou přispělo získání vysoké dotace MŠMT z programu V, které umožnilo jeho financování. Podmínky získání dotace, rozhodnutí o jejich přidělení až v dubnu a povinnost ji vyúčtovat a především utratit v tomtéž kalendářním roce, se podepsaly na tom, že celý projekt si nese od narození ve vínku velkou dávku hektičnosti. Čas na sestavení týmu, který bude projekt realizovat, stanovení koncepce, plánovaní a realizaci prvních, ale velmi důležitých kroků, byl mimořádně krátký. Nebyl tak dostatečný čas na širokou diskusi s odbornou veřejností a vlastně ani ve VV. O co byl kratší čas na přípravu projektu, o to více času jsme později věnovali a ještě budeme věnovat diskusím nad odstraňováním porodních bolestí.

Dlouho jsem zvažoval, zda na otevřený dopis pana Kubaly reagovat veřejně. Podle mého názoru přestřelka přes internetové stránky projektu moc dobrého nepřinese. Efektivnější by měla být otevřená diskuse na svazové konferenci. Z mnohých reakcí ovšem vnímám nutnost alespoň některá fakta v otevřeném dopise pana Kubaly vyjasnit již nyní.

Tvrzení, že byl bez konzultace s ním „drasticky seškrtán“ rozpočet projektu použil pan Kubala mnohokrát, např. v emailové korespondenci s krajskými manažery. Na mé dotazy, aby to nějak konkrétně doložil, nikdy nereagoval. Již na schůzi VV č. 71 z 22. ledna 2012, která projednával návrh rozpočtu na další rok, předložil manažer ŠdŠ rozpočet projektu ve výši 680.000 Kč. Tato částka byla na místě navýšena o 60.000 Kč autorské odměny pro něj za pracovní sešit Pat a Mat, která v požadavku nebyla. Celková částka 740.000 Kč byla VV schválena a následně i v rozpočtu ŠSČR na konferenci v Havlíčkově Brodě. Na 80. schůzi VV předložil pan Kubala upravený rozpočet projektu, kde byla stejná celková částka, jen některé položky rozpočtu pozměnil. Nákup materiálu do škol byl zvýšen ze 180.000 Kč na 200.000 Kč, tisk publikací byl na základě nabídek konkrétních tiskáren, které získal manažer ŠdŠ, snížen z 388.000 Kč na 375.000 tis. Kč. Následně byla snížena dotace MŠMT v programu 5 a VV na 81. schůzi 11. 6. projednával úpravy rozpočtu.

Celková podpora projektu se skutečně „drasticky“ snížila na celkovou částku 540 000 Kč. Ovšem snížení se realizovalo jen v dvou podkapitolách projektu. Nákup materiálu pro školy jsme díky výběrovému řízení, které snížilo jeho cenu, a také „díky“ tomu, že se oproti předpokladu manažera nepřihlásilo do projektu třicet škol ale dvaadvacet, realizovali za 93.948 Kč. Já jsem získal výhodnou nabídku tiskárny, díky které jsme vytiskli publikace za 267.439 Kč. Celkově jsme ušetřili 213.913 Kč, takže po tomto „drastickém škrtání“ měl manažer do škol ve svém projektu na všechny ostatní výdaje navíc téměř 14.000 Kč a všechno škrtání velkého rozpočtu se realizovalo v kapitolách kolegů ve VV.

Požadavek nechat část ušetřených peněz v jeho rozpočtu zdůvodňoval pan Kubala potřebou vytisknout další díl pracovního sešitu ještě v roce 2013, což byl nový požadavek, který nebyl ani v jeho upraveném rozpočtu na květnové schůzi. Jako autora navrhoval Martina Beila. Protože byl sešit potřeba až v druhém pololetí, navrhl jsem mu, že domluvím s autorem i tiskárnou výrobu v roce 2013 a financování na počátku roku 2014. I když to zpochybňoval, i to se mně podařilo, takže ani rozšířený záměr projektu nebyl omezen.

Podobně je to s tvrzením, že manažer ŠdŠ byl odvolán na únorové schůzi VV na základě ústní zprávy. Manažer ŠdŠ přestal jakkoliv komunikovat s VV po monotématické schůzi VV, která se uskutečnila již v srpnu v Olomouci a věnovala se jen projektu ŠdŠ. Zde byla schválena celá koncepce projektu. Ale zde také byl schvalován autor dalších pracovních sešitů. Pro druhý díl navrhoval manažer ŠdŠ pana Plisku a případně až pro následné díly pana Beila. Druhou nabídku předkládal původně manažerem ŠdŠ navrhovaný Martin Beil pro všechny díly. Těsná většina VV se přiklonila k tomu, aby další díly tvořily ucelenou autorskou řadu. Pan Kubala to vyhodnotil jako neoprávněné zasažení do svých pravomocí, oznámil, že do smluvního vyjasnění kompetencí nebude na projektu spolupracovat. Od další přípravy pracovních sešitů se distancoval s tím, že nedůvěřuje tomu, že autor vybraný VV je schopen dodržet požadované termíny a mně a předsedu TMK vyzval, abychom převzali za jejich realizaci zodpovědnost.

To jsme oba udělali, autor uzavřel se svazem smlouvu, předložil podrobný harmonogram práce na sešitech, s TMK schváleným týmem konzultoval celkový obsah celé řady a u jednotlivých dílů spolupracuje se třemi oponenty. Druhý díl pracovního sešitu byl v termínu předán do tiskárny. Protože jsem měl na starosti distribuci publikací, před vytištěním sešitu jsem po manažerovi ŠdŠ a garantovi projektu, předsedovi KM, žádal informace, za jakých podmínek se bude další díl pracovního sešitu dodávat do škol. Protože jsem je ani po urgencích nezískal, kontaktoval jsem všechny školy zapojené do projektu.

Školy jsem informoval, že jim chceme zaslat další pracovní sešit, že jej obdrží pro tento rok znovu zdarma a zjišťoval jsem aktuální stav projektu, kolik je zapojeno dětí, v jakých ročnících výuka probíhá a případně v rámci jakého předmětu a doplňovali jsme kontakty na školy. Na některých školách probíhá projekt na druhém stupni a zde někdy se sešity nepracují a ani druhý díl nechtějí. Celý soubor zjištěných dat je zpracován v databázi. Potíž není v žádném „zapůjčování šachového materiálu proti zálohám“, které navrhoval manažer. Návrh manažera ŠdŠ dávat šachový materiál školám zdarma, ale požadovat zálohu ve výši 7.000 Kč jsme nahradili podepsáním protokolů o převzetí materiálu školou. Ten bude školou vrácen, když nebude pokračovat v projektu nebo nebude jeho podmínky plnit. Potíž je v tom, že tou hlavní podmínkou je, že škola zařadí předmět šachy do školního výukového plánu ve formě povinného či nepovinného předmětu. Ze čtyřiadvaceti do projektu zapojených škol se v nejméně devíti školách tak nestalo a šachy jsou ve škole dělány zpravidla jako samostatný kroužek nebo například kroužek v družině. Zdá se, že o tom dodnes pan Kubala neví. V každém případě VV o tom neinformoval.

Před nově zvoleným VV je nyní úkol vybrat nového manažera ŠdŠ a pokusit se naplnit koncepci celého projektu. Obnovit komunikaci se školami a odpovědět si na otázku, co od zařazení šachu do škol jako vyučovacího předmětu očekáváme. Zda, pokud máme v projektu předpoklad, že je určen pro 1. stupeň, budeme připouštět, že v současnosti jsou v projektu školy, kde se s výukou začíná v osmé třídě apod. V neposlední řadě je nutné také vymezit vztah tohoto projektu a projektu šachových oddílů a kroužků.

Snad se to podaří a nové vedení projektu dokáže sjednotit velmi širokou paletu názorů, jak se to má provést.

R. Svoboda
Hospodář ŠSČR

Příloha: vývoj rozpočtů ŠdŠ v roce 2013