Zpráva trenérů

Přiznám se, že jsem ke svému letošnímu působení na ME mládeže vzhlížel s jistými obavami. Rozhodnutí absolvovat cestu do Černé Hory osobními auty mi přišlo poněkud riskantní, a to nejen s hlediska bezpečnosti, ale hlavně spolehlivosti. Co kdyby někdo ze tří řidičů na poslední chvíli onemocněl, nebo se nějakým způsobem roznemohl jeho vůz? Podařilo by se najít náhradní řešení a dopravit všechny účastníky včas na místo? A co teprve, kdyby se nedej Bůh přihodilo něco v cizině? Neměl jsem před mistrovstvím zrovna klidné spaní.

Naše výprava vyrazila na cestu v pondělí 12.září. Většina účastníků měla sraz v Břeclavi, odkud vyjela dvě auta. Jedno ve složení Rostislav Svoboda (řidič), Viktor Láznička, Michal Krčál, Cyril Ponížil, druhé řídil Marian Sabol a vezl kromě své dcery Kristýny matku Annu a dceru Karolínu Olšarovy a Vojtěcha Pláta. Třetí auto vyráželo z Plzně a kromě řidiče, kterým byl autor této zprávy, jeho osádku tvořily Adéla Zákoucká, Kateřina Palková a Jana Sochorová.

Podle plánu se všechna auta sjela na rakousko – slovinské hranici v Šentilji a dále pokračovala společně do místa ubytování v chorvatské Vodici. Tam jsme přespali a druhý den dojeli do místa konání ME ve městě Herzeg Novi. Prezentace byla trochu komplikovaná, částečně i proto, že vedoucímu výpravy po absolvování 1400 km nějak nechtěla nenaskakovat potřebná anglická slovíčka, naštěstí se dalo alespoň nouzově domluvit i rusky. Tak jsme se dozvěděli, že prezentovat se máme v hotelu Igalo, kde budeme bydlet, a nikoliv v místě hry v hotelu Plaža. Následovalo hledání druhého hotelu, který se bohužel ukázal být mnohem dál, než jsme se domnívali podle informací z internetu.

V místě ubytování se k nám připojil Tomáš Zelený, který vzhledem k zdravotnímu handicapu přiletěl letadlem. Složitější byla situace s druhým Tomášem – Pavelkem. Jeho rodiče i trenér Berezjuk, který měl podle dohody Tomáše trénovat, bydleli ve vile poblíž hotelu Plaža. Vzdálenost mezi hotely byla půl hodiny rychlou chůzí. U Plaže měl bydlet i Rostislav Svoboda, který by tak byl zase daleko od svých svěřenců Krčála a Ponížila. Logicky jsme tedy druhý den udělali výměnu a Tomáš Pavelek se přestěhoval do vily.

Černohorci se ukázali být zkušenými organizátory, prezentaci i nasazení 1.kola zvládli s přehledem, což je na těchto akcích dost výjimečný jev. Problémy měli spíše s detaily, např. s identifikačními kartami, či se zajištěním dopravy mezi hotely. Mohli jste si být skoro jisti, že autobus odvážející po partiích hráče do Igala ve stanovenou dobu nepojede. Občas byl ovšem problém i s dopravou k partiím, pak se nám hodila naše auta parkující před hotelem. Někteří hráči se ale raději spoléhali na vlastní nohy.

Teď už k dosaženým sportovním výsledkům: Domnívám se, že v některých kategoriích sehráli naši hráči výrazně důstojnější roli, než se očekávalo. To je samozřejmě potěšující konstatování, i vzhledem k tomu, jak se rodilo trenérské obsazení, či jak se měnila nominace, zvláště v některých dívčích kategoriích. Takže postupně:

  • H–18, bronzový Viktor Láznička, padesátiprocentní Tomáš Zelený

    Viktor byl zařazen do výpravy na poslední chvíli, poté, co se Pardubice zřekly účasti v Poháru evropských mistrů. Okamžitě se stal naším nejžhavějším želízkem v ohni, vždyť byl v nejprestižnější kategorii nasazen jako č.2! Turnaj začal Viktor suverénně třemi výhrami, když převyšoval své soupeře hlavně v technických fázích hry. V partii 4.kola černými s osmým nasazeným Izraelcem Rodshteinem mu však příliš nevyšlo zahájení, ztratil pěšce bez dostatečné kompenzace, a posléze i celou partii. Po pěkné výhře s Arménem Pashikianem se Viktorovi bohužel nepodařilo dotáhnout do výhry obtížnou koncovku s Ukrajincem Tukhajevem. V poslední třetině už pak hrál jen se samými Rusy.Po poměrně snadné výhře nad Laninem utkal se postupně se svými „sousedy“ ve startovní listině. Nejprve černými s nasazenou trojkou Nepomniachtchim, (remíza) a v posledním bílými na 1.stole s nejvýše nasazeným Vitiugovem. Zápletka posledního kola byla dramatická, nejméně 4 hráči mohli ještě získat titul! Viktor získal v zahájení malou výhodu, zvětšit ji mu však soupeř nedovolil a partie spěla k remíze. Ta mohla stačit našemu hráči ke stříbru, mohl však skončit i bez medaile. Z titulu se nakonec radoval trochu překvapivě Polák Czarnota, (jeho výhru černými s Nepomniachtchim jsme moc netipovali), nejlepší Buchholz ze skupiny hráčů se 6 1/2 body zajistil Viktorovi bronzovou medaili! Jeho výborný výkon byl odměněn m.j. i ziskem cca 7 Elo bodů, protože po dobrém startu obehrál celou špičku.

    Neztratil se v turnaji ani Tomáš Zelený. Třikrát byl na „plus 1“, až na jednu výjimku se však nedokázal prosadit proti výše nasazeným hráčům, které na této bodové hladině dostával. Tou výjimkou byla partie 6.kola černými proti Ukrajinci Pavlovovi, kterou mohl v koncovce s figurou proti dvěma pěšcům i vyhrát. Tomáš neměl příliš štěstí s losem, se všemi těžkými soupeři musel hrát černými. Škoda, že v sobě nenašel sílu poprat se ještě v posledním kole o plusový výsledek bílými s Bulharem Velchevem. Takto odpovídá Tomášův výsledek téměř přesně jeho nasazení v turnaji i ratingu.

  • Skvělý finiš Cyrila Ponížila a Karolíny Olšarové.

    Cyril Ponížil, startující v kategorii H14, nezahájil turnaj dobře. Prohrál černými v 1.a pak i ve 3.kole, ve 4.kole (opět černými) nedokázal vyhrát koncovku s pěšcem víc s poměrně slabým Dánem. V následujících dvou kolech se však odpíchl dvěma výhrami bílými figurami a pak už rozehrál v plné míře svoji taktickou hru plnou nápadů a fantazie. V posledním kole v boji o umístění přejel papírově mnohem silnějšího Poláka Leniarta černými jak parní lokomotiva. Cyril získal v turnaji 6 bodů a obsadil velmi pěkné 15.místo, nabízí se však otázka, co mohlo být, kdyby lépe odstartoval…S trenérem Tomášem Polákem by měl Cyril zapracovat na tom, aby byl jistější v technických fázích partií.

    Ke stejnému, tj. k 15. místu, stačilo Karolíně Olšarové v kategorii D12 5 1/2 bodu. Přes svůj věk byla Karolína v naší výpravě jednou z nejzkušenějších, pokud mne paměť neklame, zúčastnila se již dvou ME a jednoho MS. Má i bronzovou medaili z Budvy před dvěma roky. Určitě i Karolína sama čekala letos dobrý výsledek, bohužel turnaj se pro ni od začátku nevyvíjel příliš příznivě. Prohrála ve 3. a pak i v 5.kole, přitom obě partie bílými figurami. Po další porážce v 6.kole se zdály být naděje na dobrý výsledek definitivně pryč, Karolína však dokázala zabojovat, a třemi výhrami v závěrečných třech kolech vydřela nakonec solidní umístění. Ve finiši dokázala uplatnit své hlavní přednosti – trpělivost a dobrou techniku, předchozí průběh turnaje však odhalil i nedostatky – slabší taktickou pohotovost a příliš úzký repertoár zahájení, na který pro soupeřky (a jejich trenéry) není problém dobře se připravit.

  • Další plusoví, Vojtěch Plát a Kateřina Palková.

    Jako vedoucímu výpravy a zároveň jeho trenérovi na mistrovství mi dával Vojta Plát (kat. H12) pořádně zabrat. Živý kluk, kterého je všude plno, ale když ho potřebujete, nemůžete ho najít. V turnaji měl své ambice, které trochu pochroumala prohra ve 2.kole s 2.nasazeným Polákem Strzemieckim (špatný odhad koncovky), ještě více však zhoršující se průduškové onemocnění. Když nepomohl sirup proti kašli, turnajový lékař trval po 4.kole na nasazení antibiotik, protože podle jeho vyšetření by mohl Vojtovi hrozit zápal plic! Vojtův stav se pak poměrně rychle zlepšil, i díky paní Olšarové, která se o něho obětavě starala, vařila mu průduškový čaj a dbala, aby nezapomínal užívat sirup. Těžko říci, nakolik nemoc poznamenala úroveň jeho hry. Vojta nedotáhl několik slibně rozehraných partií, zřejmě i proto, že má sklony přeceňovat hrozby soupeře, což mu pak zabrání využít předností vlastní pozice. Projevilo se to plně i v posledním kole, kdy s 3.nasazeným Ukrajincem Zherebukhem získal čistou kvalitu, ale zbytečně ji vrátil a partii jen remizoval. „Plus dva“ mu nakonec trochu se štěstím stačilo na 20.místo.

    Kateřina Palková byla pro mne jedním z nepříjemnějších překvapení výpravy. Na ME se dostala až jako pátá z národního mistrovství, bez Ela byla nasazena daleko vzadu, a tak brala pořád elistky z první půlky startovní listiny. Po první třetině, kdy se v turnaji spíše rozkoukávala (dvě remízy a prohra s Ruskou Vazirovou), dokázala se v prostřední fázi turnaje (navzdory prohře s Maďarkou) dvěma výhrami dostat na 50%. Tam už na ni čekaly velmi zdatné soupeřky. V 7.i v 8.kole se Katka utkala po sobě s dvěma Gruzínkami a vyšla z tohoto měření sil nadmíru úspěšně, porazila Gruzii 1 1/2 : 1/2! Po remíze s Běloruskou v posledním kole obsadila s 5 body 25.místo a protože všech 9 jejích soupeřek mělo Fide Elo (průměr cca 2015), najde se Kateřina na příští listině s Elem kolem 2050.

  • Hrdinové startu, Michal Krčál a Kristýna Sabolová.

    Neuvěřitelný turnaj hrál Michal Krčál (H16, 60.nasazený- 2025). Prohrál sice v 1.kole, ale remininiscence na zcela nevydařené vystoupení v Budvě před dvěma lety rezolutně vyvrátil následnou sérií 3 výher. Ta ho vynesla do sféry mezi hráče s ratingem o 200-300 bodů vyšším. V 5.kole remizoval s 12.nasazeným Rusem Lintchevskim (2332), a i když v následujícím kole nestačil černými na Gruzínce Jojuu (č.10- 2337), pořád měl plus jedna při průměru soupeřů kolem 2270. Osudová byla pro Michala partie 7.kola. Ukrajince Yaremka (2254) zcela přehrál, ale nedokázal ho takticky dorazit a partie mu utekla do věžovky, sice s pěšcem více, ale už nevyhratelné. Ve snaze ještě něco s partií udělat, zapomněl ve 38.tahu na hodiny a překročil čas! Takový úder by zamával i s ostřílenějšími borci, přesto Michal dohrál turnaj se ctí, když ještě v předposledním kole remizoval s Izraelcem, v posledním ho pak Maďar Papp zaskočil nečekanou obětí dámy. Přestože skončil nakonec na minus jedna, o kvalitě Michalova výkonu svědčí i to, že měl z našich hráčů po Viktorovi nejlepší Buchholz.

    Další trochu smutnou hrdinkou byla Kristýna Sabolová v kategorii D10. Do turnaje vlétla k překvapení všech (včetně svého otce a trenéra Mariana) jak uragán. Hned v 1.kole porazila Arménku, (která nakonec skončila desátá), pak měla 2 1/2 ze 3 a vyhranou pozici ve 4.kole. Jenže chvilka nepozornosti a Moldavanka se zachránila věčným šachem. Jako by to byl pro Kristýnu zlomový okamžik v turnaji. V dalším kole nestačila bílými na zkušenější Belgičanku, a pak už do konce turnaje střídala remízy černými s prohrami bílými. Škoda, že se jí nepodařilo dotáhnout aspoň velmi dobře rozehranou partii posledního kola s Maďarkou Huszar, při dobrém vedlejším hodnocení a menším počtu účastnic v kategorii by to ještě pořád stačilo na první dvacítku.

  • Trio neúspěšných: Jana Sochorová, Adéla Zákoucká, Tomáš Pavelek.

    Jana Sochorová (kategorie D14) byla na podobné akci poprvé. Dívka, která má šachy hodně ráda a šachovému tréninku věnuje spoustu času, protlouká se však všemi úskalími sama bez trenéra, na ME poznala, že „realita je krutá“. Začala dvěma prohrami, pak měla volný los, ale ve 4.kole se černými opět nechytla. Z následujících pěti partií se soupeřkami z konce startovního pole uhrála 50%, což jí aspoň trochu mohlo zlepšit náladu. Škoda, že na ni nezbylo při rozdělování peněz z prostředků KM, alespoň občasné konzultace s kvalifikovaným trenérem by u ní jistě padly na úrodnou půdu.

    Adéla Zákoucká se přesvědčila, zač je toho loket v kategorii D18. I když má v poslední době poměrně bohatou turnajovou praxi, v nárocích na teoretickou přípravu se naše openy s nejvyšší dívčí kategorií ME nedají srovnat. Adéla „pykala“ především v sicilské s c3 (půl ze tří bílými), na kterou byly soupeřky dobře připraveny. Adélinou silnou stránkou je houževnatost, která jí dovolila zremizovat dvě další ohrožené partie. Je pozoruhodné, že 2 1/2 ze svých tří bodů udělala černými. Jako u Jany i pro ni platí, že bez trenéra to dál půjde těžko.

    Trápil se v turnaji Tomáš Pavelek. Nepovedl se mu začátek turnaje (0 ze 2), pak po výhře nad Ukrajincem následovala trochu kuziózní remíza s Angličanem Huntem. Před zahájením turnaje byli hráči upozorněni, že remízu je možno nabízet i zkříženými ukazováčky. Soupeř si Tomášovu hru s prsty vyložil jako nabídku remízy a protože Tomáš podepsal partiář, byly by již jakékoliv protesty bezpředmětné. Nutno ale dodat, že pozice na šachovnici byla nejasná. V následujících partiích působil Tomáš dost nesoustředěně, možná i trochu vystresovaně, a uhrál z nich už jen půl bodu (ze čtyř, v posledním kole měl volný los). Celkově jeho hru nemohu příliš hodnotit, protože bydlel v průběhu mistrovství s rodiči mimo výpravu a v souladu s předchozí domluvou ho připravoval trenér Sergej Berezjuk.

Přípravy, rozbory, volný čas.

Jak už to na podobných akcích bývá, není zpravidla nutné nikoho do přípravy nutit. Všichni chtějí odjet s co nejlepším výsledkem a snaží se pro to udělat maximum. Občas mají trenéři spíše opačný problém vysvětlit svým svěřencům, že všeho moc škodí, a že je nutné rozložit si síly rovnoměrně na dobu celého turnaje. To se nám myslím podařilo, v závěru si někteří naši hráči výrazně polepšili. Po večerech jsme se scházeli při rozborech partií, začínalo se pochopitelně mladšími kategoriemi, které postupně odcházely spát, rozbory složitých partií v kategorii H18 nezřídka končily až kolem půlnoci. Na tomto místě musím vyzvednout skvělý přístup Viktora Lázničky i k těm nejmladším členům naší výpravy, přes propastný výkonnostní rozdíl se nad ně nijak nepovyšoval a byl pro ně přirozenou autoritou. Nenechal si ujít žádnou analýzu a jeho poznámky většinou „seděly“.

Dopolední hodiny zpravidla patřily přípravám, ale i aktivnímu odpočinku, starší kluci často chodili hrát fotbal na přilehlý plácek s Rosťou Svobodou, stihli se ale i vykoupat v moři, které bylo v tuto dobu v Černé Hoře stále velmi příjemné. Děvčata chodila v době volna nejčastěji k moři s paní Olšarovou. První dny organizoval Marian Sabol zvláště pro ty, kteří se z důvodu nedostatku informací nemohli konkrétně připravovat na soupeře, před obědem ještě krátkou „taktickou přípravu“, aby se mozkové závity trochu připravily na nadcházející zátěž.

Co nám ale vůbec nevyšlo, tak to byl volný den. Byl to jediný den, kdy od rána pršelo, a tak vzaly za své všechny plány o vyjížďce lodí, atd. Když se odpoledne aspoň trochu vyčasilo, vytáhli jsme (alespoň část výpravy) k procházce na hrad a k návštěvě starého města. Večer se hrál turnaj čtyřčlenných družstev v rapid šachu (3 hoši a 1 dívka, kategorie do 14 a do 18 let). Viktor a Tomáš Zelený původně chtěli hrát, ale další zájemce už byl jen Vojta Plát, kterému jsem to vzhledem k jeho zdravotnímu stavu rozmluvil, a ani žádné z dívek se moc nechtělo. Stejně bychom neměli šanci, vítězná družstva byla hodně silná a vyrovnaná.

Prostředí hotelu, hrací sály, celková úroveň organizace ME

Prostředí našeho hotelu Igalo bylo, myslím si, nejslabším článkem organizace mistrovství. Bylo vidět, že funkci údržbáře v hotelu neznají. Děravé vany ve dvou pokojích, dveře, které nejdou zavřít, elektrické zásuvky visící ze zdi, to je jen malý výčet nedostatků, na které si vzpomínám. Některé naše dívky dost znervózněly, když při analýzách přeběhla kolem myš a zaplula zřejmě do jednoho z křesílek, na kterých jsme seděli. Také šváby viděli někteří naši účastníci poprvé v životě. Rosťovi Svobodovi občas došla trpělivost a pustil se do drobných oprav, ani on však nic nezmohl, když přestávala téci voda. Záludné bylo, že se tak stávalo z ničeho nic, právě když se vám to nejméně hodilo. Také jsme byli jeden večer docela dlouho bez elektřiny, někteří to řešili originálním způsobem, že si na dlouhých temných hotelových chodbách nosili před sebou notebook a svítili ji jím. Všichni dospělí jsme se shodli na tom, že rodiče by jistě rádi připlatili dva tisíce, pokud by jejich ratolesti mohly bydlet v lepším hotelu, hotel Plaža byl zjevně na zcela jiné úrovni. Problém je, že se tyto věci dopředu těžko odhadují.

Hrací sály byly celkem tři: V největším se hrálo 7 kategorií, H18 a D18 byly zvlášť v menším sále, v nejmenším pak bylo separé pro H16. Hrací sály byly vyhovující a neslyšel jsem na ně žádné stížnosti.

I přes problémy s ubytováním se domnívám, že celková úroveň mistrovství po organizační stránce byla dost dobrá. Tak jsem ji zhodnotil i na závěrečném setkání vedoucích výprav, na čtyřbodové stupnici (čtyřka nejlepší) jsem dal organizátorům trojku.

Závěrem ...

Myslím si, že z předchozího je patrné, že naše výprava, i přes dílčí problémy, se kterými se musela vypořádat, držela pohromadě a panovala v ní velice dobrá a přátelská atmosféra. Chtěl bych na tomto místě poděkovat všem, kteří se o to zasloužili, věřím, že na ME mládeže v Černé Hoře 2005 budeme všichni vzpomínat v dobrém.

Josef Juřek