Nepřípustný tah při reklamaci remízy

[Jiří Čala]

Hráč podle článku 9.2. a) nebo 9.3. a) reklamuje remízu:
(a)ale do partiáře zapíše nepřípustný tah, zastaví hodiny a přivolá rozhodčího
(b)nebo hráč v rozporu s pravidly tah předem do partiáře nezapíše, ale před rozhodčím provede nepřípustný tah ( Co bude mít zde vlastně v hodnocení prioritu, nezapsání tahu, tedy neoprávněnost reklamace nebo oznámený nepřípustný tah? )
(c)nebo, pokud se partie nezapisuje ( rapid partie, blesková partie ) jen zastaví hodiny, přivolá rozhodčího, že reklamuje remízu, a při tom na šachovnici provede nepřípustný tah.
( Pokud není nepřípustný tah před rozhodčím proveden, tedy kámen není upuštěn, tak vždy platí nejvýše článek 4. pokud již byl učiněn dotek nějakého kamene a jinak se nic neděje? )
Jsou i takovéto situace brány jako dokončení nepřípustného tahu?
Hráč vlastně svůj tah nedokončil zmáčknutím hodin.  Nebo i ono jen zastavení hodin je v tomto případě už považováno za dokončení tahu? ( Nebo už i jen oslovení rozhodčího bez zastavení hodin? )
Tedy shrnuto; Kdy je v takovýchto případech naplněno dokončení nepřípustného tahu?

[Petr Harasimovič]

Dokončení nepřípustného tahu je naplněno po spuštění hodin soupeře, přesně tak, jak to stojí v pravidlech. Mohli bychom o tom sice diskutovat, nicméně ve Vašem případě a) se jedná o situaci analogickou s uchopením jezdce, který je ve vazbě. Také s ním musím provést tah, jelikož jsem se jej dotkl s úmyslem táhnout, ale současně s ním nelze provést tah podle pravidel. Kdysi dávno existovala interpretace, že tento hráč má dvě možnosti, buď ten tah dokončí, a tudíž prohraje na nemožný tah (v tom horším případě) nebo jej nedokončí a prohraje vypršením času. Tato interpretace je špatná, hráč nemůže být nucen provést tah proti pravidlům a uplatní se článek 4.5, podle nějž hráč provede libovolný přípustný tah. Stejná logika platí ve Vašem příkladu.

Dále bych zapsání tohoto tahu v souvislosti s reklamací remízy považoval za dotknutí kamene s úmyslem provést tah, což má další důsledky.

Na co neptáte, ale co z výše uvedeného vyplývá, je, že po zapsání nepřípustného tahu musí rozhodčí reklamaci remízy podle článků 9.2a) a 9.3a) zamítnout. Pokud by se čirou náhodou tato pozice v partii už dvakrát vyskytla (což znamená, že už dvakrát byl proveden nepřípustný tah) tak stejně nelze reklamaci uznat. Použil bych analogii s článkem 5.1a), podle nějž v případě matu partie okamžitě končí, ale pouze pokud matící tah byl přípustný. Stejně tak partie končí remízou, pouze pokud poslední tah (zde ten zamýšlený) byl přípustný.

b) a c) viz níže

[Petr Harasimovič]

Ad c) Zde se postupuje stejně, nicméně se toleruje, když hráč svůj zamýšlený tah nezapíše (z pochopitelných důvodů). Hráč se musí s rozhodčím nějakým způsobem shodnout na tom, na základě jakého zamýšleného tahu se remíza reklamuje. Nejjednodušší je, když hráč tento tah zapíše na kus papíru, jestliže tuto možnost nemá, dohodne se s rozhodčím ústně. V takové situaci je to akceptovatelné. Řekl bych, že tohle je ten menší praktický problém, horší bude ověřit zda se tato pozice skutečně na šachovnici již dvakrát objevila.

Ad b) Tak na tohle téma se vedlo už mnoho diskusí a když se poptáte mezi rozhodčími, tak uslyšíte několik zajímavých historek. V zásadě platí, že hráč nesmí tah na šachovnici provést a tudíž že tato situace nesmí nastat (rozumějte rozhodčí ji "nesmí" připustit). V praxi to vypadá tak, že hráč volá na rozhodčího, že bude reklamovat remízu, rozhodčí v předtuše něčeho zlého (poněvadž zkušený rozhodčí ví, že ten hráč se chystá ten tah zahrát) urychleně spěchá k šachovnici a hráč povzbuzen zájmem rozhodčího a vidinou brzkého konce partie se to rozhodčímu snaží usnadnit a šáhne po onom kameni. Rozhodčí se pak zpravidla dává do běhu a rybičkou se vrhá na šachovnici ve snaze hráči zabránit, aby ten kámen na tu šachovnici položil (v praxi často pomůže z dálky volat "nešahejte na nic", pak je to jednodušší, ale ne vždy to zabere). Pokud přijdete k šachovnici a tah je zahrán, nemáte jinou možnost, než reklamaci odmítnout přezkoumat, protože vzniklou pozici může reklamovat pouze soupeř nikoli hráč, který tah zahrál. Pokud se dostanete k šachovnici za více či méně dramatických okolností podobných výše uvedenému, hráči vynadáte za to, že sahá na šachovnici, přimějete ho spravit figurky a začnete reklamaci řešit. Také pomůže, pokud má hráč pud sebezáchovy a před zavoláním rozhodčího zastaví hodiny. Potom lze argumentovat, že partie byla přerušena a tudíž nebylo možné žádný tah zahrát. Pokud ho hráč opravdu zahrál (tedy rozhodčí doběhl pozdě) tak pouze narušil pozici na šachovnici, za což bude potrestán.

Pokud není tah zapsán v partiáři, tak rozhodčí postupují obvykle podle toho, s kým mají tu čest. U dětí, případně v soutěžích nízké úrovně (např. okresní přebor) bývají rozhodčí tolerantní a hráčům řeknou, ať si tah zapíší a potom zastaví hodiny. U hráčů, kteří mají mít takzvaně rozum a mají znát pravidla, rozhočí zpravidla naznačí, že s jejich reklamací není něco v pořádku, a dají jim trochu času si to uvědomit a tah si zapsat. Pokud to ten hráč nepochopí, tak obvykle rozhodčí prohlásí, že reklamaci nelze přijmout, jelikož nebyly naplněny její podmínky a odkáže hráče na pravidla.

Ani v jednou případě nehraje roli, zda zamýšlený tah byl přípustný či nikoliv, rozhodčí se reklamací začne zabývat až poté, co je tento tah zapsán v partiáři.