Zpráva trenérů

Zpráva trenéra - IM Josef Juřek

Na letošní ME mládeže odcestovali s výpravou pouze dva trenéři, třetího se přes veškerou snahu nepodařilo najít. Vzhledem k tomu, že náš svaz ale nakonec některé kategorie neobsadil, starali jsme se s Michalem Konopkou jen o osm hráčů, což už bylo přijatelné, zvláště vezmeme-li v úvahu účinnou pomoc doprovázejících rodičů při organizaci volného času dětí.

Při celkovém hodnocení je třeba přiznat, že jsme v Turecku žádných oslnivých výsledků nedosáhli.Třikrát plus jedna, třikrát padesát procent, dva minusové výsledky. Mohlo to být lepší? Těžko říci. Aniž bych se chtěl zříkat trenérské odpovědnosti na samotné akci, nejpodstatnější vždy zůstanou schopnosti a znalosti, které si účastníci přivezou s sebou. Přesto bych se na úvod zmínil o několika momentech, které nám zkomplikovaly cestu k dosažení lepších výsledků.

První, a dost velká nepříjemnost, nás potkala po příletu na letiště do Ankary (v jednu hodinu v noci). Zdejsme museli čekat 10 (!!) hodin, než pro nás přijel autobus a dopravil nás do místa mistrovství (dalších pět hodin cesty). Podrobněji se o tom jistě zmíní ve své zprávě vedoucí akce Michal Konopka. Z pohledu trenéra bych k tomu jen dodal, že taková anabáze musela nutně negativně ovlivnit náš vstup do turnaje, v prvním kole udělali naši hráči nezvyklé množství hrubých chyb a i v několika dalších dnech byly stopy únavy stále patrné.

Zdravotní problémy. Již tradiční „potěšení“ při cestách do těchto oblastí. Jiný typ stravy, mluví se o jiných druzích baktérií, spousta „zaručených“ rad, co nejíst a co nepít. Nakonec to dopadne ale vždy podobně. Hodiny prosezené na WC, kila živočišného uhlí, v lehčích případech čaj a sušenky. Z naší výpravy trpěli nejvíc Karolina Olšarová a bratři Příborští, občas měli ale problémy téměř všichni. Nutno dodat, že stejně na tom byla i většina ostatních účastníků.

Ubytování. Tady jsme bohužel měli smůlu. Zrovna náš hotel byl bez klimatizace a dokonce i bez bazénu,což byla naprostá výjimka, jak vyplynulo z rozhovorů s vedoucími ostatních výprav. Při teplotách přes 30 stupňů to představovalo dost velký handicap. Příležitostně jsme se snažili řešit situaci návštěvou bazénů v jiných hotelích, ale nebylo to organizačně jednoduché, vzdálenosti mezi hotely byly značné, a slunce pálilo nemilosrdně.

Věk. Úspěšní účastníci minulého ME Karolína Olšarová a Jaroslav Bureš postoupili do vyšší kategorie, kde byli „mladší“, v obou osmnáctiletých kategoriích jsme měli dokonce hráčku a hráče, kteří ještě mohli startovat v kategoriích do šestnácti let. Je to samozřejmě příslib do budoucna, na tomto mistrovství to ovšem neměli lehké.

Teď už konkrétně k jednotlivým účastníkům:

Kategorie D10, Anna Steinhauserová, 2½ bodu, 45.místo ze 48 účastnic

Anička zahájila turnaj třemi porážkami,poté se trochu dokázala adaptovat a bodovat s hráčkami z konce startovního pole. V závěrečné třetině ztratila dvě vyhrané partie tak, že nedokázala včas rozpoznat a eliminovat hrozby soupeřek.

Na Aničce je vidět, že jí chybí systematické trenérské vedení. Její repertoár zahájení není přiměřený jejímu porozumění šachu, řadu věcí má jen nazpamět naučených, ale nerozumí jim. Při delších partiích ji soupeřky převyšovaly i lepší schopností koncentrace.

Kategorie D12, Kristýna Havlíková, 5 bodů, 26.místo ze 64 účastnic

Prohrála první dvě partie, ale v prvním kole zaujala statečným odporem proti pozdější mistryni Evropy. V dalším průběhu dokázala využít výhodného losu a porazit 4 hráčky domácí federace. Škoda prohry v posledním kole, ale i tak na debutantku velmi dobrý výsledek.

Kategorie D12, Karolína Olšarová, Elo 1896, 5 bodů, 24.místo ze 64 účastnic

Na rozdíl od Kristýny začala dvěma výhrami a pak jí los „dopřál“ za sebou plejádu silných hráček ze šachově vyspělých zemí. Přesto a i přes zdravotní problémy měla po 7.kole plus 2, v 8. kole ale prohrála černými s Polkou a v 9. dala trochu předčasně za remis s Gruzínkou, když lepší pozici mohla vcelku bez rizika hrát dál. Celkově jí ale turnaj rozhodně přinesl hodně, její výkon bych hodnotil jako nejkvalitnější z naší výpravy.

Kategorie H12, Jaroslav Bureš, 4½ bodu, 52.místo ze 107 účastníků.

Jarda zahájil turnaj 1 ze 3, z následujících 4 partií získal 3 body a dostal se na plus 1. V předposledním kole hodně chtěl vyhrát, ve složité koncovce odmítl remízu, ale nakonec prohrál, a ani v posledním se mu už nepovedlo dostat se alespoň zpátky na plus jedna.

Jarda ve svých partiích hodně sází na techniku, na ME ale s touto taktikou trochu narazil, protože na rozdíl od národního mistrovství zde už se soupeři v rovných koncovkách většinou porazit nenechali. Do budoucna bude muset se svým trenérem více zapracovat na střední hře, buď aby dokázal rozhodovat partie už tam, anebo jít do koncovky s výhodou. Hodně práce ho čeká i v oblasti zahájení, jeho repertoár je zatím hodně úzký, ale soupeři toho ještě nemohli využít vzhledem k nedostatku informací.

Kategorie H14, Vojtěch Rojíček, 4½ bodu, 33.místo ze 69 účastníků.

Dlouho držel Vojta nejvýše prapor naší výpravy. Měl 2 ze 2, pak 3 ze 4 a 4 ze 6. Bohužel slabý závěr ½ ze 3 ho srazil až na padesátiprocentní hladinu. Při podrobnějším zkoumání si nelze nepovšimnout toho, že až na jedinou výjimku (předposlední kolo proti Arménci) prohrál všechny partie (4) proti nasazeným hráčům. Přitom v řadě z nich měl dobré pozice, bylo to ovšem prakticky vždy na úkor časové spotřeby, a tak vzniklé šance nedokázal využít. Turnaj bude ale pro něj jistě cennou zkušeností, protože se utkal s řadou dobrých hráčů, o čemž svědčí i to, že měl z naší výpravy nejvyšší Buchholz.

Kategorie H16, Marek Příborský, 4½ bodu, 32.místo ze 70 účastníků.

Jako Markův trenér jsem měl před mistrovstvím lehké mrazení v zádech, velké vytížení v dalším sportu (lehká atletika) mu dovoluje zúčastňovat se jen ve velmi omezené míře šachových turnajů, což je vyjádřeno i v jeho „retardovaném“ ratingu, 2100 v šestnácti letech rozhodně není moc. Marek zahájil turnaj 1 ze 3, když dvakrát vzal černými soupeře hodně zepředu, pak měl velmi dobrou střední část (3 ze 4 při průměru soupeřů přes 2200). V předposledním kole se bohužel nechal obelstít od Bělorusa (2227), na něhož jsme ve všech databázích nenašli jedinou partii. V posledním kole se ještě pokoušel dostat do plusu přes Černohorce, ale soupeř byl proti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl Markův výkon na hranici jeho možností. Z naší výpravy byl nejúspěšnější pokud jde o zisk Ela (+13).

Kategorie D18, Soňa Pertlová, 4 body, 31.místo z 41 účastnic.

Soňa začala turnaj dobře (2 ze 3), potom však následovala série čtyř porážek v řadě, z nichž pouze ta první byla s papírově silnější soupeřkou. Otázkou je, nakolik byly slabší výkony způsobeny frustrací po prohrách, ze šachového hlediska se její hra zdála být bez jiskry a nápadu. Na jejím neúspěšném vystoupení se mohl dost podepsat i předchozí náročný šachový program – zavřený turnaj a pak soustředění na Čartáku, pak ME družstev do 18 let v Bělehradě, a pak ME v Turecku. Pochvalu zaslouží za to, že v turnaji bojovala až do konce a výhrami v závěrečných dvou kolech se dokázala dostat na opticky přijatelných minus jedna.

Kategorie H18, Jan Příborský, 5 bodů, 23.místo z 56 účastníků.

Stejně jako Soňa hrál s o dva roky staršími soupeři a absolvoval i shodný předchozí náročný program. Po pomalejším rozjezdu ( 2 ze 4 ) se ve střední části turnaje dostal na plus jedna a ty uhájil i v napjatých partiích proti Gruzínci Magalashvilimu (2395) a černými proti 5.nasazenému Rusovi Ekdyshmanovi (2439). Totéž se mu však již nepodařilo v předposledním kole, kdy podlehl (opět černými) Poláku Szoenovi (2400). V posledním kole zabojoval a výhrou nad Arméncem se vrátil na plus jedna.

Výsledek to jistě není špatný, i když Honza sám si asi věřil alespoň na plus dva. V turnaji se však až příliš často a rychle dostával do časových tísní, protože ještě nemá dostatečně obehraný svůj nový repertoár zahájení. Jeho výkony proti výše nasazeným hráčům naznačují možnosti do budoucna.

Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o tom, že i přes problémy a potíže, které nás v průběhu cesty i samotného ME potkaly, a které jsem naznačil v úvodu mé zprávy, zůstávala v naší výpravě pod vedením Michala Konopky velmi pěkná a přátelská atmosféra, což byla zásluha i všech zúčastněných rodičů paní Olšarové, Burešové a pana Steinhausera, kterým bych rád na tomto místě dodatečně poděkoval za spolupráci.

Doplnění trenérské zprávy - IM Michal Konopka

Děkuji Pepovi Juřkovi za rozsáhlou analýzu a doplňuji zprávu o několik svých postřehů.

Nepovedená cesta do místa konání soutěže byla jediným vážnějším mínusem celé akce. Dle dohody mezi Petrem Piskem a sekretářem turecké šachové federace nás měl po příletu do Ankary (00:45) odvést připravený autobus do místa konání soutěže, do Ürgüpu v Cappadoccii. Nikdo na nás ale nečekal a na jediném kontaktním telefonním čísle, které jsme měli k dispozici, se nikdo neozýval. Selhaly i další pokusy sehnat pomoc přímo na místě. Dostat se do Ürgüpu s místními podnikavými přepravci šlo ( za nabízenou cenu zhruba 700 euro za výpravu ), my jsme ale již zaplatili organizátorům ( 80 euro za účastníka za dopravu tam a zpět, čili 1040 euro ). Nechtěl jsem podstoupit tento finančně velmi riskantní krok a pak zpětně vymáhat peníze od Turecké šachové federace. A tak nám nezbývalo nic jiného než přenocovat na malém ankarském letišti a čekat. Ráno jsem zavolal p. Herejkovi, ten sehnal další telefonické kontakty a odpovědného tureckého organizátora a před jedenáctou hodinou byl přistaven autobus „jako na koni“

Mladý muž, který to všechno způsobil, se nám omlouval s tím, že si popletl den příletu naší výpravy. Já si ale myslím, že je docela možné, že se mu prostě nechtělo vstávat. Stejný případ jsem už totiž jednou zažil při cestě na šachový turnaj do podobné destinace. Mladý Turek se pak naší výpravě omlouval po celý turnaj.

Jinak ale musím konstatovat, že ME bylo zorganizováno na solidní úrovni a vše klapalo. Musím vyzdvihnout velmi rychlou registraci po příjezdu výpravy do Ürgüpu, bezchybný transport z hotelu do hrací místnosti a zpět, prostorné turnajové sály, včasné info o vylosování dalších kol a tak dále. Těch příjemných plusů, ze kterých by se mohli organizátoři ostatních turnajů poučit, bylo více. Byly i určité zápory, o kterých se Pepa Juřek zmiňuje ve své zprávě, ale domnívám se, že organizační klady převažovaly.

A teď k šachovým záležitostem. 8 účastníků ME jsme si rozdělili následovně: já jsem připravoval slečny Olšarovou, Havlíkovou a Pertlovou a Vojtu Rojíčka, Pepa Juřek měl na starosti bratry Příborské, Aničku Steinhauserovou a Jardu Bureše.

Ačkoliv dosáhli naši reprezentanti na oko jen průměrných výsledků, měl pro ně turnaj velký význam a přinesl jim užitek. Byla to výborná přípravná soutěž, v plné nahotě se projevovaly jejich slabiny, nad kterými mají zapracovat a hmatatelně nabírali nové zkušenosti. To platí pro všechny, od Aničky Steinhauserové po Honzu Příborského.

Kdybych měl stručně charakterizovat vystoupení hráčů ze skupiny Pepy Juřka ( jinak s analýzou Pepy téměř ve všem souhlasím!), tak:

Anička Steinhauserová mohla mít určitě více bodů, partie nerozehrávala špatně, ale pak jí chyběla koncentrace, dělala hrubé chyby a soupeřky trestaly. Chce to trénink!

Z Jardy Bureše jsem cítil jeho osobité chápání šachu, něco v něm je. Rozhodně hraje jiným stylem než třeba Vojta Rojíček, upřednostňuje spíš poziční faktory. Má všechny předpoklady vyrůst v silného šachistu, turnaj byl pro něj cennou školou.

U Marka Příborského platí vše, co napsal Pepa. Je velmi pozoruhodné, že dokázal skloubit atletiku a šachy na solidní úrovni.

Podle mého názoru právě Honza Příborský dosáhl nejhodnotnějšího výkonu z naší výpravy. Hrál o jednu věkovou kategorii výše, než mohl, sehrál několik dobrých partií se silnými hráči. Plus jedna je velmi solidní výsledek, musí ale zlepšit hospodaření s časem!

Z těch "mých" se turnaj úplně nepovedl Soně Pertlové, která také hrála o jednu věkovou kategorii výše. Šachu rozumí, pečlivě se připravuje, snaží se, ale střed turnaje, kdy prohrála 4 partie po sobě jí vůbec nevyšel. Přikláním se k názoru Pepy Juřka, že ji jistě vyčerpal předcházející náročný turnajový program, protože působila unaveným dojmem. Přehlížela, ztratila cit pro figury. Nejlepší výkon předvedla v zahájení, které zná nejlépe, ve skandinávské. Vyhrála obě partie černými. Zato všechny další inovace v zahájení skončily neúspěšně. Povedeným závěrem dokázala, že je velká bojovnice, a jestli bude dál na sobě pracovat, má na víc.

I když Kristýna Havlíková prohrála své 2 úvodní partie, cítil jsem, že nakonec skončí dobře. Usměvavá optimistka zdravě staví figury, snaží se hrát přímočaře, vypadá to, jako by si z žádné pozice na šachovnici nedělala velkou hlavu. Nehraje s takovou hloubkou jako Olšarová, přesto dokázala udělat v úseku mezi 3. a 8. kolem 5 bodů ze 6 partií! Soupeřka z posledního kola byla bohužel nad její síly. I tak je 5 z 9 pěkný výsledek!

Velmi dobře zahrála i Karolína Olšarová, kterou pochválil už Pepa Juřek. Její hra má šťávu a může z ní vyrůst vynikající šachistka. Los k ní byl nemilosrdný, většinou dostávala hráčky z postsovětských republik, i ona narazila (stejně jako Havlíková) na pozdější mistryni Evropy Laru Stock. Má stabilní repertoár zahájení, což je její silná ale zároveň i slabá stránka. Ne všechny varianty, které hraje, jsou totiž úplně v pořádku. Měnit je ovšem nechtěla ( vždy jsem se dobře pobavil, když jsem v přípravě na partii navrhl nějaký tah se slovy např. „Tohle je zajímavé“ a dostal jsem odpověď „ale já to hraju takhle!“ A hotovo.). Právě zde vidím rezervy pro zlepšování.

Velká škoda Vojty Rojíčka. Zahájil turnaj velmi dobře (3 ze 4) a jeho partie mi připomínaly styl malého Tomáše Orala. Bylo tam nasazení, přesný propočet, vůle vyhrát partii i nezbytné časové tísně, i tím připomínal Tomáše. Pak se projevily jeho malé zkušenosti, úplně zbytečně přišel o dvě klíčové partie bílými figurami, časové tísně začaly vadit. 4,5 bodu je velmi slabá odměna za předvedený výkon, věřím tomu, že to Vojtu neodradí a bude dál na sobě pracovat. To je teď pro něj nejdůležitější.

Závěrem bych chtěl i já poděkovat všem – hráčům, rodičům, Pepovi Juřkovi za vytvoření dobré party a přeji hodně zdaru v další šachové činnosti.