Závěrečná zpráva z Mistrovství Evropy juniorských družstev

Závěrečnou zprávu nám poslal kapitán českých družstev Martin Petr: "Mistrovství Evropy juniorských družstev se uskutečnilo v Pardubicích ve dnech 16. – 22. července 2009. V kategorii chlapců nás reprezentovali Cyril Ponížil, Lukáš Kuchynka, Tomáš Pecha, Lukáš Vlasák a Marcel Bednář, v kategorii dívek Kristýna Havlíková, Karolína Olšarová a Tereza Olšarová.

Soutěž byla v obou kategoriích hrána švýcarským systémem na sedm kol. Chlapci hráli na čtyřech šachovnicích, děvčata na dvou. Hlavním kritériem hodnocení byly zápasové body. Projdeme si turnaj postupně po jednotlivých kolech:


Kategorie chlapců

Byli jsme nasazení 7. ze 13 družstev, pro ilustraci uvedu průměrná ela prvních čtyř hráčů na soupiskách:
1. Maďarsko (2474)
2. Polsko (2413)
3. Rumunsko (2392)
4. Německo (2352)
5. Chorvatsko (2305)
6. Rakousko (2262)
7. Česká republika (2253)
8. Slovensko 1 (2251)
9. Turecko (2201)
10. Azerbajdžán 1 (2164)
11. Rusko (2109)
12. Azerbajdžán 2 (1972)
13. Slovensko 2 (1953)

Před turnajem byl vyhlášen cíl obhájit svoje nasazení, tedy získat 50 procent možných bodů.


1. kolo

Maďarsko – Česká republika: 3-1

V utkání s prvním nasazeným převedli kluci sympatický výkon, Lukáš Kuchynka porazil bílými Gyulu Papa (2503), na první šachovnici hrál Cyril Ponížil vyrovnanou partii s Peterem Prohazskou (2508), kterou ovšem nakonec prohrál.

2. kolo

Česká republika – Chorvatsko: 1,5-2,5

Vyrovnaný zápas skončil špatně, když Lukáš Kuchynka neuplatnil figuru navíc a Lukáš Vlasák přehlédl podobně jako v první partii jednoduchý taktický obrat. Cyril Ponížil svého silnějšího soupeře přehrál, bohužel konečnou pozici špatně zhodnotil a nabídl remízu, když ještě stav na ostatních šachovnicích vypadal dobře pro nás. Taková porážka bolí hodně, ale věřil jsem, že po dvou utkáních se silnějšími soupeři se kluci chytnou na někom slabším. Rozhodl jsem se, že místo Lukáše Vlasáka nastoupí se třetímu zápasu Marcel Bednář, s bílými figurami.

3. kolo

Azerbajdžán 1 – Česká republika: 2,5-1,5

Los k nám byl po dvou porážkách poměrně krutý, věděl jsem, že družstvo Azerbajdžánu bude nebezpečné. Ve skutečnosti to bylo ale ještě horší. Naše prohra byla zasloužená, a mohla být ještě vyšší. Myslím, že se mi nepodařilo kluky plně motivovat k partiím s papírově slabšími soupeři. Nebojovali o výhru, o to, že ještě není nic ztracené. Udělal jsem zde chybu, která je vidět zpětně.

4. kolo

Ve čtvrtém kole mělo naše družstvo volný los. Kluci volný den strávili společně, odpočinuli si a byl jsem příjemně překvapený, že k dalšímu zápasu se Slovenskem 2 chtěli všichni nastoupit. Rozhodl jsem tedy, že bude hrát základní sestava, aby se nám podařilo zápas vyhrát s jistotou. Bylo patrné, že toto rozhodnutí neakceptuje Marcel Bednář. Reagoval způsobem, který mi s časovým odstupem přijde ještě méně uvěřitelný než v daný okamžik. Nikdy jsem neviděl ve výrazu tváře člověka takové pohrdání autoritou, znechucení a aroganci, která byla zaměřená proti mně a poté i proti našim dalším hráčům. Myslím, že jsem v reakci mohl být daleko tvrdší – místo zvýšení hlasu jsem mu ale vysvětlil, že role náhradníka velice specifická, že je potřeba si plně uvědomit, co přináší, a že svoji šanci dostane. Že to může být on, kdo tvoří atmosféru týmu, že může psát na internet (což byla věc, na které jsme se dohodli před zahájením turnaje), sledovat analýzy … Zbytek družstva mě, myslím, podpořil.

5. kolo

Slovensko 2 – Česká republika: 1-3

V zápase jsme s přehledem potvrdili úlohu papírového favorita. Pouze Lukáš Kuchynka se přepočítal a zaznamenal tak další porážku, jejíž logickým následováním by bylo střídání. Když za mnou večer po utkání kluci přišli, vypadali, jako kdyby nesli domů poznámku v žákovské knížce. Když jsem se zeptal, co se děje, že jsme přeci vyhráli, řekli mi, že Lukáš by rád střídal, ale že je tu problém, že Marcel Bednář právě v aréně začíná hrát bleskový maraton. Vzal jsem tedy telefon a Marcelovi zavolal, že může zítra hrát, jestli tedy chce z maratonu odstoupit - řekl mi, že ne, že se takhle rozhodl. Celá věc pro mě byla uzavřená, v dalším kole hrála základní sestava.

6. kolo

Česká republika – Slovensko 1: 1-3

V zápase jsme byli jednoznačně přehráni ve střední hře (propočtu variant a znalosti schémat), konečný výsledek mohl být ještě vyšší.

7. kolo

Rusko – Česká republika: 2-2

K zápasu nastoupil místo Lukáše Kuchynky Marcel Bednář. Těžko uvěřitelný turnaj pokračoval i v posledním kole, když jsme nedokázali porazit papírově o hodně slabší soupeře.


Závěrem:

Konečný výsledek, tedy 12. místo ze 13 družstev je jednoznačně neúspěch, způsobený z velké míry špatnou šachovou formou našich hráčů. Své si odvedl pouze na první šachovnici Cyril Ponížil (perfo 2379), ostatní zůstali za svými možnostmi. Atmosféra v týmu byla dobrá, kluci trávili volný čas spolu, šli jsme například do kina. Během přípravy nebyl problém. Ovšem chování Marcela Bednáře během turnaje natolik vybočilo nejen z etických norem, ale i základních předpokladů na chování reprezentanta, že zasluhuje postih.


Kategorie děvčat

Děvčata byla první nasazená z celkového počtu 16 týmů, ovšem soutěž se čekala velice vyrovnaná. Byl stanoven reálný cíl získat medaili. Opět si projdeme jednotlivá kola chronologicky:

1. kolo

Rusko – Česká republika: 0-2

V prvním zápase děvčata s přehledem potvrdila papírové předpoklady. Na druhé šachovnici hrála bílými Tereza Olšarová, během celé soutěže nebyl se střídáním žádný problém, snažili jsme se spolu postavit sestavu tak, aby si všechny tři holky zahrály zhruba stejně a vyhovaly jim barvy v jednotlivých utkáních.

2. kolo

Česká republika – Polsko: 1,5-0,5

Na první šachovnici hezky zvítězila Kristýna Havlíková, partie se nepovedla Karolíně Olšarové, ale s přispěním soupeřky se jí podařilo uhájit remízu.

3. kolo

Německo 1 – Česká republika: 1-1

V tomto zápase nenavázala na svoje výkony Kristýna Havlíková, když černými spotřebovala mnoho času v zahájení (zde jsme neodhadli přípravu soupeřky, jednalo se ovšem o základní variantu). Vyrovnat se podařilo na druhé šachovnici Karolíně Olšarové. Vstup do soutěže jsme měli dobrý, po třech kolech jsme vedli.

4. kolo

Česká republika – Německo 2: 0,5-1,5

Naše první prohra v soutěži, soupeřky hrály lépe, patřily nakonec k překvapením turnaje. V zápase prohrála Tereza Olšarové, ovšem rozhodl jsem se ji postavit ještě jednou na bílé figury, což se ukázalo být dobrým tahem.

5. kolo

Montenegro – Česká republika: 1-1

Po rychlé výhře Terezy na druhé šachovnici se Kristýně Havlíkové nepodařilo udržet černými proti papírově silnější soupeřce, přestože podala velice dobrý výkon a partii dovedla do lepší věžové koncovky. Zde jsem udělal velkou chybu, nebyl jsem přítomen dohrávání poslední partie. Během partie je zakázáno s hráči mluvit, ale mohl bych prostřednictvím rozhodčího Kristýně po časové kontrole říci, aby nabídla remízu. Jistě si za daného zápasového stavu uvědomovala, co má dělat, ovšem hůře se zorientovala ve vzniklé věžové koncovce.

6. kolo

Česká republika – Maďarsko: 0,5-1,5

Další ze smolných zápasů, na druhé šachovnici nezvládla Karolína obranu horší pozice.

7. kolo

Rumunsko – Česká republika: 2-0

Naše děvčata byla v posledním kole jasně přehrána během střední hry, bylo mi jich moc líto, s tím kapitán nic dělat nemůže – jen potom foukat a utěšovat.


Závěrem:

V nadějně rozjeté soutěži je možné za zlomové okamžiky označit zápasy čtvrtého a pátého kola, kde se našim děvčatům přestalo dařit. Konečné jedenácté místo je samozřejmě neúspěch. Po všech dalších stránkách jsem byl ale naprosto spokojený a naše spolupráce probíhala hladce.

Věřím, že si všichni naši hráči odnesli cenné zkušenosti, ukázalo se, že je stále na čem pracovat. I pro mě, jako kapitána, byla soutěž velkým přínosem, uvědomil jsem si mnohé věci a věřím, že příště to bude – jak výsledkově, tak trenérsky – lepší.

Martin Petr, 7. 8. 2009


Hodnocení mistrovství vypracoval též předseda Trenérsko-metodické komise ŠSČR Michal Konopka:

Po svém návratu z dovolené jsem se jel 22. července podívat do Pardubic a navštívil jsem na internátu juniorské týmy, abych se podíval, jak jde příprava před odpoledním 6. kolem. Vše probíhalo zcela normálně, kapitán Martin Petr byl na místě a mládež se chystala na partie. Pak šli junioři společně na oběd. Chyběl jen Marcel Bednář, který právě hrál turnaj v bleskovém maratónu.

6. a poslední 7. kolo se našim týmům bohužel nepovedlo, umístnění v obou kategoriích byli špatné. Žádnou tragédii jsem z toho ale nedělal, byl jsem totiž celkem spokojený s tím, co jsem při své návštěvě viděl – hráči pracovali, snažili se. Tentokrát to nevyšlo, nic strašného se ale neděje, (šachový) život jde dál, je potřeba se poučit z proher a příště to bude jistě lepší. Ostatně turnaj byl, i přes vznešený název „mistrovství Evropy“, především přípravný, a to jak pro hráče, tak pro kapitána Martina Petra, který si mohl vyzkoušet novou roli.

Byl jsem pak nemile překvapen, když jsem se z článků na nšs dozvěděl, že kapitán chtěl nominovat Bednáře na 6.kolo, ale nemohl, protože dotyčný šel hrát onen bleskový maratón. (Marcel Bednář tedy šel hrát tento turnaj bez vědomí kapitána). A že byla v týmu údajně špatná atmosféra a za nedobrý výsledek prý může především kapitán (podle Bednáře).

S článkem Marcela Bednáře nesouhlasím, myslím, že byl zbytečně konfrontační a neodpovídal skutečnému stavu věcí (článek byl víc subjektivní než pravdivý). Navíc byl zveřejněn v úplně nevhodnou dobu, kdy napadený Martin Petr hrál pardubický turnaj a celá záležitost se jistě podepsala na jeho výkonu. Název článku „Chtělo by to vyměnit kapitána“ bych spíš parafrázoval na „Chtělo by to zasednout za šachovnici“…, zanalyzovat si partie turnaje a hledat příčiny neúspěchu. A zatímco první slohový počin Marcela Bednáře – dopis předsedovi svazu V. Sejkorovi – hodnotím pozitivně (a hodnotili ho kladně snad všichni, kdo ho četli), pak druhý počin – článek na nšs – se mi nelíbí.

ME juniorských družstev nepatří mezi soutěže, sledované ministerstvem školství a tělovýchovy a Šachový svaz České republiky na ní žádný příspěvek nedostává. Před několika lety byla snaha zařadit tento turnaj mezi sledované, ME juniorských družstev se hrávala v Maďarsku, účast byla kvalitní a v naší sestavě se objevili jak David Navara, tak Viktor Láznička nebo Honza Bernášek. Ročník 2004, konaný v Srbsku, byl ale o poznání slabší, soutěže se zúčastnilo jen několik týmů (mezi nimi domácí rezerva s hráči s ratingem okolo 1800). Avšak díky nízkému počtu zúčastněných družstev se nám výsledky této soutěže nikdy pro ministerstvo nezapočítaly, proto bylo tehdy rozhodnuto soutěž vyřadit ze sledovaných. V následujících letech jsme nestartovali, i když loni se začalo blýskat na lepší časy a turnaj byl silnější. I letos byla nakonec úroveň velmi zajímavá. Bohužel, stále trvá stav, že většina evropských federací tuto soutěž neobsazuje (jednoznačně z finančních důvodů). A je to škoda, protože by to mohla být parádní akce.

Nesouhlasím s tvrzením Marcela Bednáře v jeho článku na nšs, kde uvádí, že nebýt jeho iniciativy, žádné družstvo by ČR na mistrovství Evropy nereprezentovalo. Netuším, jak na to autor přišel, ale docela určitě to není pravda. Vzhledem k tomu, že se šampionát konal v ČR, jistě bychom nějaké družstvo postavili. Je ovšem pravda, že dopis juniorů, kde ústy Marcela Bednáře žádali o finanční podporu svého týmu (Pecha, Kuchyňka, Vlasák, Tůma, Bednář) na ME, byl jakýmsi pozitivním katalyzátorem, který vše urychlil a velmi usnadnil.

V. Sejkorovi se žádost líbila, dopis mě předal a požádal mě, abych sestavil tým ČR s tím, že on se vzdá části svých odměn za práci ve VV, aby mohla být tato akce finančně pokryta. Mělo jít zhruba částku do 10 000Kč. Zavolal jsem Marcelovi Bednářovi, poděkoval jsem za jeho snahu a seznámil jsem ho se situací. Nepotvrdil jsem mu ale, že tým nastoupí právě v takové sestavě, jakou si kluci vymysleli, protože budeme oslovovat i jiné hráče. Následně jsem v Pardubicích jednal s J. Mazuchem o možné slevě za ubytování pro naše reprezentanty. To se povedlo. Organizátoři se právě chystali posílat propozice této akce na národní federace, nebyly tedy známé sestavy soupeřů a jen těžko se dala tipovat síla mistrovství. Se sestavami našich celků mi pomáhal Standa Jasný. Zatímco v kategorii juniorek se podařilo sestavit nejsilnější možný tým – Havlíková a sestry Olšarovy, u juniorů odmítli Krejčí, Plát, Ponížil i Bureš. (připomínám, že mohli startovat junioři narozeni1.1. 1991 a mladší). Vojta Plát odpověděl, že kdyby dostal ubytování v hotelu Labe se snídaní, tak by si svou účast rozmyslel – takže z jeho startu sešlo. Zbylí tři hráči se rozhodli šetřit síly před pardubickým „áčkem“, ve kterém chtěli startovat a které začínalo 2 dny po skončení mistrovství. Nijak zvlášť jsem je nepřemlouval, i proto, že stále nebyly známy sestavy všech týmů a ti první přihlášení žádný respekt nevzbuzovali. Nakonec po konzultaci s S. Jasným jsme se rozhodli, že už nebudeme oslovovat další hráče, postavíme ten tým, který se sám poskládal a vsadíme na jejich kamarádství, zápal a nadšení pro věc.

Zbývalo najít kapitána, osobu, která by se o týmy starala. Bylo to nutné i vzhledem k věku účastníků. Už jsem věděl, že ubytování bude stát okolo 7000Kč, na kapitána mi tedy zbývalo 2-3 tisíce Kč. Nejlepší bylo najít někoho, kdo bydlí v Pardubicích a okolí, aby nebyly náklady na jeho ubytování, a výše zmíněnou částku mu poskytnout jako (skromný) honorář. Myslím, že celkem logicky padla volba na Martina Petra. Silný šachista, který má k juniorům věkově blízko a byl předpoklad, že si s nimi bude rozumět. V poslední době se navíc věnuje i trenérské práci.

Martin Petr nabídku přijal s radostí a na turnaj se těšil. To, že měl v plánu hrát ve stejném termínu a na stejném místě soutěž družstev, mi sdělil, sám si ovšem vyhodnotil, že hraní omezí na minimum a vše zvládne. K celé záležitosti přistoupil velmi odpovědně.

Nedlouho před zahájením šampionátu mi Martin Petr zavolal, že se jeden z hráčů, Jakub Tůma, nemůže soutěže zúčastnit, protože odjíždí na dovolenou. V pořádku, to se může stát, že někdo na poslední chvíli vypadne. Protože už byly sestavy známé a bylo jasné, že bude hrát několik velmi silných týmů, znovu jsem oslovil Honzu Krejčího. Ten potvrdil původní rozhodnutí a účast odmítl. Další oslovený, Cyril Ponížil, už ale souhlasil právě z důvodu zajímavé síly soutěže. Byl zařazen kapitánem na 1. šachovnici.

Několik dní poté jsem během posledního kola festivalu „Zlatá Praha“ potkal Marcela Bednáře. Sdělil mi, že si myslí, že to je vůči Lukáši Kuchyňkovi nefér, že najednou přišel o hraní na 1. šachovnici, že na právě probíhajícím turnaji v Brně Ponížila porazil, atd. Použil v podstatě tu samou argumentaci, jako ve svém článku.

Já vidím věc naprosto jednoznačně – ani na sekundu jsem neuvažoval, že by mohl Cyril Ponížil hrát jinou šachovnici, než 1. Neupírám Lukáši Kuchyňkovi výborné výsledky z poslední doby, ale Cyril Ponížil má stále vyšší rating, má toho podstatně víc za sebou, než Lukáš, skončil druhý na letošním přeboru juniorů (za Krejčím), takže není co řešit. To jsem se snažil Bednářovi vysvětlit, leč on trval na svém. Rozešli jsme se s tím, že pokud bych byl já kapitán týmu, stoprocentně bych postavil Ponížila na 1. šachovnici, Martin Petr to ale může vidět jinak. Martin Petr to jinak neviděl a start Ponížila na 1. šachovnici potvrdil.

Celá věc se mi zdá natolik jasná, že se mi zdá divné, že by proti tomu Lukáš Kuchyňka protestoval a že by právě toto způsobilo nějakou špatnou náladu v týmu. Ani další kritika na adresu Martina Petra se mi nezdá. Naopak, měl toho hodně, snažil se pomoct a já se musím za něj postavit. Co se týče nošení jídla nebo pití hráčům, či ostatního servisu – ano, i takové úkoly může mít na starosti hráč, který právě ten den nehraje. To je zcela běžné, všichni v týmu musí táhnout za jeden provaz!

Hráčům, kterým se v soutěži nedařilo, bych znovu doporučil, aby si celý turnaj zanalyzovali a hledali chyby především u sebe. A co se Martina Petra týče, tak tomu ještě jednou děkuji za nelehké vedení týmů, doufám, že ho celá kauza neodradila a držím mu palce. Kdoví, třeba někdy v budoucnu pojede jako kapitán týmu na Mitropu nebo na další soutěže!


Michal Konopka, 02.08. 2009


A své hodnocení poskytli také někteří čeští reprezentanti:

Cyril Ponížil:

„…Přestože jsem svoji účast nejdříve odmítl, tak jsem se do Pardubic těšil, doufal jsem, že bych si mohl zahrát s Dariusem Swierczem nebo jiným supertalentem, a na spolupráci s Martinem Petrem. A taky na kluky, kromě Marcela Bednáře jsem znal všechny a vycházel jsem s nimi dobře.

…

Po partii jsem se vždy na partii podíval, ústně zkonzultoval s některým z kluků nebo s Martinem, podrobnější rozbor provedu až doma. Trochu bych chtěl kriticky vyjádřit k psaní reportáží a komentování partii. Je určitě dobře, že si diváci mohli vychutnat rozdrcení Pappa s komentáři Lukáše hned, jak to bylo aktuální, ovšem myslím, že na takové věci by bylo dost času po turnaji a na turnaji by bylo nejlepší se plně soustředit na další utkání

…

Večer, před zápasem se Slovenskem 2 jsme sedli a společně řešili sestavu. Protože Slovensko 2 bylo skutečně nejslabší v turnaji a já a Lukáš Kuchynka jsme se nabídli, že by jeden z nás dvou klidně vystřídal. Marcel Bednář začal kriticky rýpat do mě, že dávám rychle remisy, a měl i další poznámky. O sobě tvrdil, že on se snažil hrát na výhru posici až do posledního dechu (hrál bílými na výhru jasně horší věžovku). Nemyslím si, že by se Martin při svém rozhodování řídil emocemi. Dle mě se rozhodl vystřídat Marcela, protože chtěl, abychom vyhráli a vrátili se třeba zpět do turnaje a emoce v tom nehráli vůbec žádnou roli. Chtěl nasadit základní sestavu a tu by nasadil, i kdyby byl náhradník kdokoliv jiný.

…

Marcel mohl další kolo hrát místo Lukáše Kuchynky, kterému se nedařilo, ovšem přihlásil se do bleskového maratónu. Před zápasem se Slovenskem nás navštívil p. Konopka. Sám mohl vidět, že nás Martin pomáhal připravovat. Mě s přípravou pomohl trochu i p. Konopka, který mi během pár minut ukázal pár poměrně pěkných věcí.

…

Se svým vlastním výsledkem jsem asi jako jediný z týmu spokojen. Snažil jsem se o disciplinovaný a zodpovědný výkon, protože reprezentovat ČR už něco znamená a o to, abych to klukům nezkazil. V hlavním turnaji jsem už tolik disciplinovaný nebyl a můj výsledek dopadl. tak jak dopadl. U ostatních kluků si myslím, že jejich neúspěch spočinul pouze v tom, že si všichni vybrali pouze svoje slabší chvíle. Na začátku se hloupě prohraje, chce se to dohnat, ale ono to moc dobře nejde. Myslím, že to byly právě úvodní neúspěchy, které se na nás psychicky podepsaly.

…

Pokud jde o naši šachovou partu a o náš týmový duch, myslím, že moje vztahy s ostatními kluky, holkami a Martinem by se daly označit jako bezproblémové. Hraní ME družstev jsem si užíval, velice bych chtěl poděkovat svazu, že nám zaplatil startovné a ubytování a stejně jako ostatní kluky mě mrzí výsledek našeho družstva v turnaji. Pro mě a pravděpodobně i pro další kluky je to další zkušenost, na jejímž základě se zkusíme zlepšit, a pokud by se v budoucnu naskytla obdobná příležitost reprezentovat, uděláme všechno pro to, aby výsledek byl lepší.

…

Na závěr bych se chtěl vyjádřit ke článku Marcela Bednáře, který je zveřejněn na novoborském serveru, protože to je asi hlavní důvod, proč tento dokument vůbec vzniká. Navíc jsem člověk, který když vidí, že je někde něco špatně, tak nedokáže mlčet.

V první řadě bych se chtěl distancovat od jakékoliv spoluúčasti. Článek psal Marcel sám, bez jakéhokoliv mého vědomí. S jeho článkem nemám nic společného a rozhodně Marcela v jeho snahách nijak nepodporuju a právě naopak vůbec nesouhlasím s tím, co v něm uváděl.

Martin nám partie neprohrál, zodpovědnost za výsledky neseme my, hráči. Myslím, že velice pěkný a obsažný výsledek vložila do diskuze Soňa Pertlová, tak abych se nemusel opakovat, tak odkazuji tam.

Protože jsem si celou akci prožil, a vím, co se na ní stalo, tak bych si dovolil Marcelovu „seriozní analýzu všech faktorů“,označit za polopravdy a Marcelovy subjektivní pocity, které jsou ve článku prezentovány jako fakta, což je bohužel velice smutné. Rozumím tomu, že má Marcel právo na názor, ale chtěl bych podotknout, že existuje i určitá hranice mezi názorem, pomluvou a nactiutrháním.

Rozhodně si nemyslím, že by Martin Petr něco vědomě zanedbal. Pokud nám nebylo něco jasné, měli jsme možnost za ním přijít a nám poradil. Martin je pohodový a výborný člověk, rozhodně atmosféru v týmu nijak nenarušil a už vůbec odmítám to, že by tým vůbec rozhádaný byl, natož tak, že by jej rozhádal Martin. Dovolil bych si tvrdit, že pokud měl někdo problém, tak to byl Marcel.

Uznám to, že nám při zápase chyběl, ale rozumím tomu, že chtěl pomoci Polabinám k obhajobě titulu.

Přijde mi velice smutné, že je v naší republice vůbec možné, že někdo, kdo nemá absolutně žádný šachový rozhled, zkušenosti, výkonnost a výsledky, si dovolí kritizovat Martina, který už v šachách něco dokázal. A tak bych chtěl závěrem vyjádřit přání, aby se něco podobného už neopakovalo.“


Lukáš Vlasák:

„O samotném turnaji asi nemá cenu ani psát. Turnaj byl nepovedený a až na výsledek Cyrila Ponížila to byl propadák. Co mě však překvapilo, byl článek od Marcela Bednáře, který byl zveřejněn novoborským serverem. Nejdříve bych se chtěl distancovat od nějaké spolupráce na psaní článku. Marcel psal článek sám a bez toho, aniž bych to věděl.

Je pár věcí, se kterými v uvedeném článku nesouhlasím:

Zodpovědnost za špatný výsledek nenese trenér, nýbrž my, hráči. Příprava byla z větší části na nás, ale Martin byl vždy ochoten pomoct a poradit. Dokonce i při svých partiích byl ochoten na svůj čas vstát od partie a rozebrat s námi přípravu. Martina si jako člověka vážím a rozhodně nesouhlasím s faktem, že narušil týmovou atmosféru a vůbec si nemyslím, že byl tým nějak rozhádaný. Jediný moment kdy byla narušena atmosféra týmu, byl večer před zápasem se Slovenskem 2, když se řešila sestava. Cyril a Lukáš se nabídli ke střídání. Přeci jenom hráli jsme s nejslabším týmem soutěže. To si ale Marcel neodpustil poznámku k Cyrilově remíze proti Azerbaijanu, což nemělo pozitivní dopad. Navíc Cyril měl černé a soupeř od začátku hrál jen na remis. Jsme tým a za naše výkony neseme vinu jako celek. Obviňovat jednotlivce je hloupost. Každý má někdy tmavší a světlejší okamžiky. Musíme brát v potaz, že Marcelův článek byl psán pod vlivem emocí z neúspěchu a pevně doufám, že si Marcel uvědomil, co udělal. Také doufám, že náš neúspěch pro nás byl ponaučením a, že při dalších možnostech reprezentovat naši republiku si povedeme lépe.“


Tereza Olšarová:

“Za sebe bych chtěla jen říct, že po přečtení Marcelova článku a následném rozhovoru s ním, jsem měla pocit, že snad jsme ani nebyli na stejném turnaji. Mně osobně se na turnaji líbilo, je pravda, že svůj výsledek jsem si představovala podstatně lepší, ale přebírám za něj stoprocentní zodpovědnost. Nálada byla, minimálně v našem týmu, nad očekávání dobrá, Martin mi každý den říkal soupeře, díval se na to co hraje, pomáhal s přípravou a taky se mnou rozebral partie... Martine, díky!“


Karolína Olšarová"

“Na mistrovství se mi moc líbilo, vládla tam pohodová, přátelská atmosféra. S přípravou na partie a někdy i s rozborem mi Martin hodně pomohl. Za můj šachový výkon kapitán rozhodně nemohl, asi začnu více trénovat, aby se špatný výsledek už neopakoval... :-)“