105 let od narození československého šachového velmistra Salo Flohra

Rok 2013 byl sdružením Sokrates 2001 spolu s Šachovým svazem České republiky, Šachovým klubem Smíchov a dalšími šachovými aktéry vyhlášen rokem československého šachového velmistra Salo Flora.


Šachový velmistr se zvláštním jménem Salo Flohr, jemuž by letos dne 21. listopadu bylo stopět let, patřil dlouhé roky mezi dvě desítky nejlepších šachistů světa. V roce 1935 byl v tomto žebříčku dokonce druhý. Ve třicátých letech byl Salo Flor naším nejlepším hráčem a dosáhl řady výborných výsledků. Na pěti šachových olympiádách hrál v československém družstvu na první šachovnici a pomohl mu tak jednou ke druhému, dvakrát ke třetímu a dvakrát k pátému místu. Vyhrál silný turnaj v Poděbradech v roce 1936 před Aljechinem a to mu pomohlo stát se kandidátem na zápas o titul mistra světa. Šanci mu však vzal osud v podobě 2. světové války. Zápas se nekonal a náš šachista musel emigrovat. „V roce 2005 uspořádal Šachový svaz České republiky u příležitosti 100. výročí organizovaného šachu v Čechách anketu o nejlepšího tuzemského šachistu století. Flohr se zde umístil za Richardem Rétim a Vlastimilem Hortem na třetím místě.“, konstatoval předseda Šachového svazu ČR Viktor Novotný.

Šachové oddíly, kluby a kroužky letos sehrály řadu turnajů na počest Salo Flohra. Vrcholem šachového klání na jeho počest lze považovat Turnaj všech generací, který se koná pod záštitou starosty Prahy 5 pana Ing. Miroslava Zeleného a pod organizačním vedením Šachového klubu Smíchov dne 16. listopadu v rámci Dnů Salo Flohra. Kouzlo turnaje spočívá zejména v tom, že svede za jednu šachovnici zástupce různých věkových generací – nejmladším hráčům nebude ani 10 let a seniorům bude jistě přes 80 let.

Vzpomínkové akce na Salo Flohra vyvrcholí dne 15. listopadu šachovým společenským večerem s udílením Cen Salo Flora. Slavnostnímu večeru předchází simultánka současného mezinárodního velmistra Martina Petra se 16 hráči. Za šachovnice usednou vybraní zástupci šachových klubů, funkcionáři, trenéři a významné osobnosti.

Ceny Salo Flohra budou předány šachovým osobnostem, které se zasloužily o přínos a rozvoj českého a slovenského šachu. Komise k udílení Cen Salo Flohra, jejímž členem je i Šachový svaz ČR a předsedou synovec Salo Flohra – Pavel Flohr, letos vybrala ze 49 kandidátů dvanáct laureátů v kategorii osobností a jednoho laureáta v kategorii organizací. Mezi oceněné patří: mezinárodní velmistr Marek Vokáč, MF Ing. Evžen Gonsior, člen zlatého olympijského korespondenčního družstva a sekundant Topolova v zápase o MS Jiří Dufek, stejně jako dlouholetí činovníci šachových klubů a spolků Ing. Jindra Kollerová, Antonín Surma, David Ulrich, Ing. Pavel Kopta, Ing. Ladislav Eliáš, Zdeněk Černoušek, Ing. Zdeněk Chybný, Ing.Věra Lorencová-Kubištová, Mgr. Pavel Matocha a 1. Novoborský šachový klub, vítěz Evropského klubového poháru 2013. Pavla Kortusová, předsedkyně sdružení Sokrates 2001, které uděluje tuto Cenu, vyjádřila potěšení nad rozhodnutím Komise o tom, že „letos bude předáno až 13 čestných uznání a medailí Salo Flohra, čím celkový počet laureátů za dobu 15 let, kdy je tato Cena udílena, překročí stovku. Celkový počet oceněných tak vzroste na 89 osobností, 13 organizací a 11 osobností in memoriam.“

Dny Salo Flohra


pátek 15. listopadu 2013
Era svět, Jungmannovo nám. 767, Praha 1
Program:?
16:00: Simultánka s velmistrem Martinem Petrem
18:00 Slavnostní večer - udílení cen Salo Flohra významným osobnostem českého šachu
19:00 Recepce

sobota 16. listopadu 2013
ÚMČ Praha 5, Štefánikova 13, Praha 5
Program:
9:00 Turnaj všech generací pod záštitou starosty Městské části Praha 5

Ze života Salo Flohra


Salo Flohr se narodil 21. 11. 1908 v městečku Horodenka v Haliči (dnešní západní Ukrajina) a plným křestním jménem se jmenoval Salomon a byl československým občanem.

Po té, co mu protižidovské pogromy vzaly v roce 1916 rodiče a šest sourozenců, se mladičký Salo ocitl v sirotčinci na Moravě. Po absolvování gymnázia přijel s bratrem v roce 1924 do Prahy, kde pracoval v továrně na výrobu papíru a hlavně se učil hrát šachy. Vypracoval se hrou v pražských kavárnách, přičemž nikdy neměl trenéry.

Jeho hvězda počala stoupat. Flohr vyhrál dvakrát za sebou Kautského memoriál v Praze (1928/9) a svůj mezinárodní debut si odbyl na turnaji ve Slovinsku, kde skončil druhý.

Flohr si na turnaje začal vydělávat jako šachový novinář - zároveň hrál i psal. Když se stal šachovým profesionálem, vypracoval efektivní, ekonomický a racionální styl, který později pojmenují Fine-Flohrovským - remizovat se silnými a porážet slabší. Mistrem ČSR byl v roce 1933 a 1936, účastnil se mnoha turnajů po celé Evropě a obvykle se umístil mezi prvními třemi: Bad Sliač (1932), Scheweningen (1933), Bad Liebenwarda (1934), Moskva (1935), Poděbrady (1936), Kemeri (1937). Měl oblíbený turnaj v Hastingsu, který na počátku 30. let vyhrál 3x za sebou!

Díky týmovému duchu se projevil jako velký bojovník na šachových olympiádách, kde získal celkově 60 bodů z 82 možných, což dělá skvělých 73 procent proti nejlepším hráčům světa. Velmi rád hrál také bleskovky a přímo dokazoval jejich prospěšnost jako tréninkového nástroje pro rychlost propočtu a intuici. V období své největší slávy byl šachovou hvězdou. V trafikách se prodávaly cigarety značky Flohr, v parfumeriích kolínská nesoucí jeho jméno a prý se daly koupit i pantofle Salo Flohr.

Oženil se v roce 1935. Na počátku roku 1938 přijel do Prahy tehdejší mistr světa v šachu Alexandr Aljechin, aby podepsal se Salo Flohrem dohodu o zápasu o titul mistra světa. Říká se, že by Flohr možná vyhrál. Šanci mu však vzal osud v podobě 2. světové války. Zápas se nekonal a náš šachista musel emigrovat.

Válka ho psychicky krutě zasáhla, kam se hnul, tam brzy začalo bombardování, např. v Londýně. Počátkem roku 1939 odjel do Holandska, kde hrál v několika malých turnajích. Poté odlétá do Švédska, kde se dělí o první cenu na turnaji v Göteborgu. Nakonec mu zůstalo jediné východisko - emigrovat do SSSR. Tuto zemi znal ze svých návštěv z 30. let, kdy se svět zejména od něj dozvěděl o Botvinnikovi, o sovětské škole šachu, které náležela budoucnost, a proto doufal, že zde bude dobře přijat. Po válce reprezentuje SSSR. Od roku 1942 je občanem SSSR. Vášnivě se věnuje simultánkám.

Více než 40 let byl Flohr dopisovatelem Ogoňka, jednoho z nejpopulárnějších ruských časopisů. Zde vyšlo na 250 jeho článků. V roce 1950 získal v Čechách titul šachového velmistra a v roce 1963 pak mezinárodní rozhodčího.
Zemřel 18. července 1983 v Moskvě a zde je i pochován.