V sobotu 28. ledna 2012 byl na valné hromadě ČSTV zvolen novým předsedou JUDr. Miroslav Jansta.
Kdo to je a jaké má vize, se můžete dočíst dále.
JUDr. Miroslav Jansta se narodil 8. března 1962 v Nymburce. Je ženatý a otcem tří dcer. Po maturitě na gymnáziu v Nymburce v roce 1981 nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Vysokoškolská studia absolvoval v roce 1985.
V letech 1985 až 1997 působil jako pedagogický a vědecký pracovník na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rámci své činnosti se zde podílel na řadě odborných publikací souvisejících s jeho pedagogickou a vědeckou činností. V prosinci 1989 byl kooptován za poslance Sněmovny lidu Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky a v prvních svobodných volbách v červnu 1990 opětovně zvolen. Do roku 1992 byl členem ústavněprávního výboru a místopředsedou imunitního výboru. Podílel se na přípravě řady zákonů a ústavních zákonů.
V roce 1995 založil společně s Vladimírem Kostkou, bývalým hokejovým reprezentantem a pedagogem právnické fakulty, advokátní kancelář Jansta, Kostka a spol.
Sportovní činnost Miroslava Jansty začala v roce 1972, kdy se stal členem basketbalového oddílu TJ Lokomotiva Nymburk. V něm aktivně působil do roku 1982, poté se stal hráčem Právnické fakulty Univerzity Karlovy Praha a Slovanu Advokacie. Nejvyšší výkonnostní úrovně, které dosáhl, byla II. basketbalová liga.
Tři sezony působil také jako člen volejbalového oddílu Lokomotiva Nymburk.
Od roku 1995 se jako organizátor a sponzor zapojil do činnosti v basketbalovém klubu Nymburk, o tři roky později ho společně s bratrem přebudovali na akciovou společnost a vytvořili v něm takové podmínky, že z krajské soutěže postoupil v roce 2000 mezi českou elitu. Od té doby se klub stal 8x mistrem České republiky, 1x obsadil druhé a 1x třetí místo. Pravidelně hraje prestižní evropské poháry a je považován za nejlepší středoevropské družstvo. V současné době má Basketbal Nymburk 14 oddílů – 10 mládežnických a 4 seniorské.
Miroslav Jansta se postupně začal stále výrazněji zapojovat také do kariéry sportovního funkcionáře. V letech 2002 až 2005 byl členem výkonného výboru České basketbalové federace. Do stejného orgánu byl opětovně zvolen v roce 2009 a stal se také jeho předsedou. Tuto funkci vykonává dodnes. V letech 2009-2010 byl předsedou organizačního štábu basketbalového mistrovství světa žen v České republice, v němž se české reprezentanty staly vicemistryněmi světa a přímý přenos finále se Spojenými státy se vysílal do 155 zemí.
V únoru loňského roku se Miroslav Jansta stal jedním ze zakládajících členů iniciativy Český sport 2011 a velice aktivně se podílel na její činnosti související s novým uspořádáním i financováním českého sportu.
Jako dobrý a respektovaný znalec sportovního, ekonomického či politického prostředí v České republice i jako velice aktivní a zkušený funkcionář má veškeré předpoklady k tomu, aby si úspěšně vedl i v nové roli předsedy Českého svazu tělesné výchovy.
Současnou situaci v českém sportu lze bez nadsázky přirovnat k listopadu roku 1989. Vrcholné struktury v podobě ČSTV a ČOV zcela selhaly a politická reprezentace naší země se k nám otočila zády. Tím se celé sportovní prostředí ocitlo na dně propasti a bojuje o přežití. Kritická situace, vyhrocená nedostatkem finančních prostředků, nás ale sjednotila. Ochota všech zájmových skupin našeho sportu k hledání společných východisek je dobrým základem pro budoucnost. Tuto šanci nesmíme promarnit. Nebude to lehká cesta. Musíme se vypořádat s minulostí a veškerou pozornost upřít do budoucna. Nechceme spustit hon na čarodějnice, ale musíme se podívat pravdě do očí. Bude třeba pojmenovat pochybení, označit viníky a dát tak hlasitý signál naší veřejnosti a politické reprezentaci, že si své vnitřní problémy umíme vyřešit sami a že si zasloužíme navrácení vážnosti, která českým sportovcům náleží.
Sport lze přirovnat k silnému průmyslovému odvětví, které do státní pokladny přináší finanční prostředky ve výši 2 % hrubého domácího produktu a zaměstnává 5 % práceschopného obyvatelstva. Na druhou stranu od státu dostává stále menší finanční podporu. Je smutné, že český sport do státního rozpočtu přináší více peněz, než z něj čerpá. Ministři školství si v nedávné minulosti zvykli řešit finanční problémy resortu tím, že potřebné peníze jednoduše sebrali sportovcům a už je zpátky nikdy nevrátili. Tím přišel český sport postupně o téměř miliardu korun ročně. Jsme rádi, že máme v osobě ministra Josefa Dobeše nejen ministra školství, ale také ministra sportu.
Je třeba dát hlasitě najevo, že kritická situace, v níž se náš sport ocitl má své viníky též v lavicích parlamentu a senátu naší země. Právě poslanci a senátoři zařadili svým hlasováním o zdanění loterijních společností český sport na chvost Evropské unie. Z peněz získaných zdaněním hazardu, ze kterých je všude v Evropě financován také sport, naplnili naši zákonodárci městské a obecní rozpočty. Tak se stalo, že horší finanční podmínky v celé EU mají pouze Bulhaři. Přitom volební programy všech politických stran slibují podporu českým sportovcům.
Naše legislativa v souvislosti s nedávno schváleným zákonem týkajícím se zdanění loterijních společností zapříčinila situaci, kdy mohou sázkaři na sportovní zápasy a sportovce sázet jako na „bílé koně“, aniž by ze sázkových společností zamířila do sportu jediná koruna. Tento stav je při nejmenším nemravný.
V budoucnu už znovu nedopustíme, aby čeští politici zneužívali sport a získávali laciné politické body přiživováním se na úspěších našich sportovců bez toho, aniž by měli jakékoliv zásluhy na podpoře českého sportu. Naši politici nesmí zapomínat, že nás je 2,5 milionu sportovců, občanů, voličů.
Je nám předhazována odpovědnost za pád společnosti Sazka. Ano jsme si vědomi své odpovědnosti a vyvodíme z ní konkrétní závěry. Je třeba ale připomenout, že Sazku zahubila výstavba arény. Fakt, že aréna stála místo 3 miliard 7,2 miliardy korun, že její stavba byla vůbec povolena a že v jejím čele stanul Aleš Hušák, bylo nejen rozhodnutí sportovců, ale také tehdejších vrcholných politiků.
Český sport musí v budoucnu hovořit jedním silným hlasem. Dosavadní roztříštěnost a různorodost zájmů naši pozici velice oslabovala.
Český sport musí zastřešit silný, prestižní orgán, který bude víc než důstojným partnerem státu. Tento hegemon musí vzniknout společnou snahou ČOV, ČSTV a dalších významných složek českého sportu, jako jsou Sokol, Sdružení sportovních svazů atd. Vytvoření takového hegemonu maximálně podpoříme. Domnívám, že by se jím mohl stát podobně jako v jiných vyspělých evropských zemích národní olympijský výbor. Český olympijský výbor však musí projít stejným očistným procesem jako v současnosti ČSTV.
Je zřejmé, že finanční prostředky ze státní pokladny nepotečou v budoucnu do sportu prostřednictvím ČSTV. Současně je otázkou, zda bude ČSTV nadále servisní organizací sportovních svazům. O tom nechť rozhodují právě sportovní svazy. Z minulosti víme, že ČSTV - stejně jako žádná jiná veřejná, či zájmová instituce - není dobrým hospodářem. Naše role nespočívá ve správě majetku, ale ve vytváření co nejlepších podmínek pro naše sportovce a zajištění dostatku financí pro jejich činnost.
Hledání nové role „nového“ ČSTV bude naším hlavním úkolem pro nejbližší období.
Veřejnost nyní očekává, jak naložíme s tím posledním, co ČSTV zbylo – s majetkem v horských akciových společnostech. Tento majetek není možné bezhlavě rozprodat přesto, že se za dveřmi netrpělivě tlačí zástupci řady investičních skupin. Vypracujeme nejprve důkladnou analýzu a poté s majetkem naložíme tak, aby řešení co nejvíce prospělo českému sportu.
V nové funkci se cítím spíše než předseda jako kapitán a členy ČSTV považuji za své spoluhráče. Přál bych si, abychom se ve své práci řídili heslem Citius – Altius – Fortius. Rychleji a operativněji musíme řešit problémy, které nás čekají. Výše znamená, že si nesmíme klást malé cíle. A silnější musí být postavení naší organizace vůči státním institucím a politickým stranám.